Lipnice nad Sázavou

neoficiální stránky

Lipnice n.S. v tisku - rok 2015

Následující přehled představuje výňatky z tisku, které se nějakým způsobem týkají naší Lipnice n.S. Snažím se sledovat hlavně regionální tisk - tedy Deník havlíčkobrodska a Cestu vrchovinou. Není vyloučeno, že mi mnohé unikne - budu rád, když dostanu tipy, upozornění ...

6.12.2015







Lipnice nad Sázavou:
Zloděj si nakradl dřevo za osmdesát tisíc. Nikdo ovšem netuší, kdy.





To je nadpis článku v Jihlavských listech deníku I-dnes ze dne 3.12.2015.

Z lesa v Lipnici nad Sázavou zmizely téměř tři desítky vzrostlých smrků. Policisté po pachateli krádeže pátrají, ale nevědí ani, kdy se měla odehrát.

Les, do něhož si neznámý zloděj pro dřevo přišel, leží na pozemku hned za místním fotbalovým hřištěm.
„K neoprávněnému pokácení a následnému odcizení stromů došlo v přesně nezjištěné době od června do konce listopadu letošního roku,“ oznámila policejní mluvčí Monika Pátková.
„I já jsem byl dotazován policí, zda jsem náhodou něco neviděl, případně jestli se ke mně nedostaly informace, že by se tam něco dělo,“ přiznává starosta Lipnice nad Sázavou Leoš Bláha.
Každopádně obec v tomto případě není poškozenou stranou.
„Jedná se o soukromý les, který má svého majitele,“ potvrzuje informaci Bláha. „Víc o tom ale nevím zhola nic. A vlastně, i kdybych věděl, tak bych stejně nebyl oprávněný jakékoliv údaje v průběhu vyšetřování zveřejňovat,“ dodává.
Podle policie způsobil neznámý pachatel krádeží zhruba třicítky stromů majiteli lesa škodu ve výši 80 tisíc korun.

evs

22.11.2015







Hradec Králové:
Exstarosta Lipnice opět nechodí k soudu





To je nadpis článku v Havlíčkobrodském deníku ze dne 11.11.2015.

Rozsudek v případu bývalého starosty Lipnice nad Sázavou na Havlíčkobrodsku Ladislava Horkého, který před hradeckým krajským soudem čelí obžalobě z podvodů a zneužití pravomoci, by měl padnout v prosinci.

Ladislav Horký ale nepřišel na pondělní hlavní líčení a měl problémy s docházkou k hlavnímu líčení už v Havlíčkově Brodě. Podle mluvčí Krajského soudu Kateřiny Podeszwové byly důvody nepřítomnosti spíše úsměvné. Soudce krajského soudu ale odmítá Horkému jeho chování tolerovat.
„Pokud nepřijde na další hlavní líčení naplánované na 21. prosince, hrozí obžalovanému, že jej nechá předseda senátu k soudu předvést policií, " varuje mluvčí soudu.
Horký totiž nepřišel na pondělní hlavní líčení, přestože věděl, že bude vyslýchán soudní znalec a Horký soudu už při posledním hlavním líčení oznámil, že chce být u toho výslechu osobně přítomen. Jeho účast není u hlavního líčení nutná, pokud se včas omluví.
Jenže to neudělal. Soud přesto tentýž den znalce vyslechl. Hlavní líčení pokračovalo i v úterý čtením listinných důkazů. U tohoto líčení Horký být nemusel, protože se z něho již dříve omluvil.
Soud měl původně v plánu vynést rozsudek už ve středu. Nakonec bylo ale hlavní líčení odročeno na 21. a 22. prosince.
Podle obžaloby Horký neoprávněně používal peníze, které zastupitelé uvolnili na nákup pozemků. Také údajně vystavoval falešné faktury a do účetnictví úřadu zařazoval fiktivní doklady a faktury za práce, které nebyly provedeny. Horký před soudem letos v srpnu tvrdil, že hledal cesty, jak obec posunout dopředu.

Roman Martínek


21.5.2015







Lipnice nad Sázavou:
Pravnuk autora Švejka není jen kuchař, teď Martin Hašek vydá i desku





To je nadpis článku v Jihlavských listech deníku I-dnes ze dne 28.4.2015.

Potomek spisovatele Jaroslava Haška si plní sen. Se skupinou Pátrači vydává své první album. Rodinnou hospodu v Lipnici nad Sázavou ale opouštět nehodlá. Naopak, připravované album bude právě dárkem pro hosty restaurace, kteří se přijdou najíst. Obdarovat jich chce až deset tisíc.

Jeho slavný pradědeček Jaroslav Hašek prý zpíval hodně rád, ale hodně falešně. Pravnuk Martin Hašek je na tom v této oblasti mnohem lépe. V desetitisícovém nákladu vydá brzy svoji první desku, na kterou jsou již teď dobré ohlasy. Znamená to, že pravnuk pomalu opouští hospodu U České koruny, kde jeho celosvětově známý předek napsal část Švejka?

Jak jste se dostal k muzice?
Můj táta hrával na kytaru. I nám doma před spaním, různé Ovečky, Olympiky a tak. U nás doma vždycky visela na zdi nějaká kytara, pouštěli jsme gramofon. Měli jsme z černého trhu desky Beatles, Czesława Niemena i třeba rockové kapely z Maďarska Locomotiv GT. Poslouchal jsem i Collegium Musicum s Mariánem Vargou. Jejich desku Konvergencie jsem měl úplně rozrytou, tak často jsem ji pouštěl. Odmalička se mi líbil jazzrock. Lákaly mě elektrické kytary, aparáty, lampové zesilovače, tátovy pájky. Tak jsem se do toho pustil.

Kdy jste poprvé sundal kytaru ze zdi a začal hrát?
V první třídě na španělku. Tátu jsem poprosil, aby mě naučil první akordy. Začínal jsem Krylovými písničkami, ale moje úplně první byla Holubí dům. Tak mě to chytlo, že jsem nemohl vůbec usnout. Hrál jsem ji až do rána, ruce jsem měl odřené do krve. Od té doby jsem se kytary nepustil.

Co bylo dál?
Ve druhé třídě mě táta přihlásil na angličtinu, tehdy jsem tam byl jediný žák. V té době se ještě vyučovala na školách ruština. Jak jsem se postupně učil anglicky, tak jsem začal hrát písničky Beatles. Během základky jsem měl všechny jejich skladby zmáklý. Potom nadešel čas elektrické kytary. Táta mi na ni přispěl půlkou peněz, tu druhou jsem si vydělal na brigádě. To už jsem byl na elektrotechnické škole, na ČVUT. V té době začala valit Nirvana a podobné kapely. Bral mě i Jimi Hendrix.

A vaše první skupina?
Moje první bluesová kapela byla Bluesense. Hrál tam se mnou třeba Ludvík Kulich, který teď vystupuje s Anetou Langerovou. Měli jsme koncerty, objížděli jsme republiku. Vydělané peníze jsme investovali do lepší aparatury. Pak jsme ještě měli grungeovou kapelu s mým velkým kámošem Michalem Koubkem. Začínali jsme objíždět větší festivaly.

Do toho přišla vaše slavná hospoda v Lipnici spojená s vaším pradědečkem, autorem Švejka?
Ano, to bylo v roce 2002. Muzika šla do pozadí, ale při vaření jsem si stále promítal tu hudbu v hlavě. Po roce 2005 se mi podařilo sehnat partu nejlepších muzikantů v Humpolci. S touto kapelou Pátrači jsme se shodli, že náš úspěch založíme na tom, že budeme hrát pouze v Humpolci. Máme tak pět koncertů do roka.

Jak jste se rozhodl pro první desku?
Moje ambice byly šlápnout do toho pořádně, natočit opravdu dobrou desku. Od loňského srpna jsem byl ve studiu. Mně se také líbí originální nástroje. Hammondky a Fender piana, starý synťáky a kytary, efekty. Půjčil jsem si peníze a objednal to z Ameriky. I u nás jsem to sháněl. Pak jsem to nějak zaplatil. Ta cesta ke snu byla úspěšná.

Hrajete i na klávesy?
No pozor, já jsem začal v dvaatřiceti chodit do lidušky tady v Lipnici, byl jsem nejstarší žák. Přede mnou tam hrál nějaký prvňáček, který to uměl desetkrát líp než já. Do té doby jsem na klávesy nehrál. Říkal jsem si, to je v háji, už jsem na to starej. Byl jsem línej učit se noty a ohrávat písničky, které se tam děti učí. Tak jsem to přeskočil na písničky od Petra Hapky. Třeba jsem řekl učiteli, že se mi hrozně líbí písnička Dívám se, dívám, aby mě to naučil. Pak jsem to nadřel po akordech. Takže jsem se naučil na piano a noty neumím. V rámci svých možností to používám, dělám si tím radost.

Jaký je to styl ta vaše první deska?
Asi jazzrock, když mám použít nějakou škatulku. Je to i směsice toho starého dřevního funku, který se mi líbil u Jamese Browna. Řekl jsem si, že první desku udělám tvrdší. A druhou bych udělal příští rok - folkovou.

Skládáte si muziku i texty?
Do studia jdu s hudebním nápadem a tam začneme skládat, rozvíjet ho dál. Texty potom píšu na náladu písničky. Ale paradoxně mi přijde nejlepší bluesová písnička Zahraj mi, kamaráde, která vznikla na základě textu.

Cédéčko vyjde kdy?
Prvního června. Vyjde deset tisíc kusů, nebude v prodejnách. Nechci na tom vydělávat. Budu je dávat lidem, kteří přijdou v Lipnici do hospody a utratí tam nějakou kačku na obědě. Dostanou ji jako dárek ode mě. Myslím, že se do dvou let rozdá. Ale ještě jsem to detailně nepromýšlel. S kapelou Pátrači zahrajeme 18. července v amfiteátru pod hradem na Haškově Lipnici, kterou pořádám. Tam to rozbalíme.

Prostřednictvím jednoho serveru děláte sbírku na vylisování vaší desky. Požadovanou částku už tam máte překročenou a přispěvatelům se odměníte. Jak to celé funguje?
Lidi mě tam můžou zasponzorovat různou částkou. Podle výše příspěvku dostanou CD, knihu o Švejkovi s podpisy naší rodiny či pobyt u nás na Lipnici. Přijedu i na osobní koncert, zahraju na narozeninách. Je to hezké, že to funguje a známí posílají peníze. Není to o tom, že člověk dá něco na web a naskákají mu tam peníze. Je to normální obchod, když máte co nabídnout. Většinu peněz na desku jsem dal ze svého.

Jak vypadal váš život před Lipnicí, když jste ještě neměli hospodu?
Byl jsem na civilní službě v Dejvickém divadle jako osvětlovač a zvukař. Jezdil jsem po Praze metrem v takové depresi a ptal se sám sebe, co s mým životem bude. Pak jsem šel v dvaadvaceti do kuchyně hotelu Praha, kde máma dělala generální ředitelku, měla pod sebou 130 lidí. Neuměl jsem ani loupat cibuli. Nepustili mě ani čepovat pivo, že prý je to složité. Pak jsem začal okoukávat, jak kuchaři vaří. A když byl jeden ožralý, tak jsem to zkusil za něj, děkoval mi. Najednou jsem zažil pocit, že se vrací prázdný talíř, že jsem udělal skrz jídlo někoho šťastným. Řekl jsem si: Hele, já takhle umím vydělat peníze pro rodinu. Pak už se rekonstruoval dům na Lipnici, kde praděd napsal Švejka. Poznal jsem, jak tam vypadá zima, když se zavře hrad. Nebyl plyn, sám jsem tam v krbu topil dřevem, koupil jsem kvůli tomu les. Házel jsem do velkých kotlů metrové klády. Z pražského života jsem se stal hospodským na Lipnici, který umí uvařit. Začalo se mi to líbit. Našel jsem se tady mezi kastelánem, panem nadlesním, doktorem. Můj táta je profesionální vnuk Jaroslava Haška. Přijmul jsem to a teď se mi začíná vaření propojovat i s muzikou.

Znamená váš hudební výlet, že lipnickou hospodu pomalu opouštíte?
To ne. Jsem introvertní typ, který má rád svoji kuchyň a svůj klid. Deskou si plním sen, chci udělat dobrou práci, která dýchne nějakou náladou. Tím největším oceněním bude, když si lidi budou chtít pustit to cédéčko vícekrát.

Jak na tom byl s muzikou praděda?
Z Ruska si přitáhl nějakou balalajku. Na některých fotkách má před sebou španělku. Jestli na ni hrál, to nikdo neví. Každopádně největší haškolog Radko Pytlík říkal, že zpíval strašně rád, ale strašně falešně. Prý se to nedalo poslouchat. Ale když zpíval mongolsky, tak to prý byla paráda!

Radek Laudin


15.4.2015







Lipnice nad Sázavou:
Chalupa“ poslanců po 20 letech: Jezdí tam méně, provoz stojí miliony





To je nadpis článku v Jihlavských listech deníku I-dnes ze dne 15.4.2015.

Před dvaceti lety se rozhodovalo o tom, že z bývalých „lázní“ pro německé piloty a dětské ozdravovny na krásném místě v Lipnici bude poslanecký areál. Jak to tam dnes vypadá a kolik jeho fungování stojí? A proč se objevují úvahy o jeho prodeji?

Poslanec Úsvitu Martin Lank býval v tom lipnickém areálu často. „Ale ještě v době, kdy to byla dětská léčebna ortopedických vad. Pocházím totiž z Lipnice a moje mamka tam svého času pracovala jako vychovatelka,“ vzpomíná.
Později jel pod lipnický hrad jako novinář, kterého zajímalo veřejnosti nepřístupné sídlo zákonodárců. Po zvolení poslancem tam ještě neměl příležitost zavítat. Ví ale, že řada jeho kolegů do Lipnice stále jezdí. „Na rekreaci bych tam asi nejel - logicky, protože v Lipnici žije můj táta. Přišlo by mi trochu divné, kdybych tam přijel a ubytoval se jinde,“ popisuje.
Poslanecký areál s krytým bazénem a kurty slouží pro výjezdní zasedání sněmovních výborů, komisí, klubů a pracovních skupin. Podle místních je využíván méně než kdysi. „V případě volné kapacity mohou areál využívat i poslanci, zaměstnanci Sněmovny a jejich rodinní příslušníci a hosté. Krytý bazén pravidelně využívá lipnická škola,“ uvedl Roman Žamboch, ředitel tiskového odboru Sněmovny. Cena za ubytování a stravování je 460 korun na den včetně snídaně, oběda a večeře. „V případě ubytování hostů z okruhu rodinných příslušníků a přátel se cena zvyšuje o padesát procent,“ dodal Žamboch. Pro srovnání: v lipnickém penzionu U České koruny, který provozují potomci spisovatele Jaroslava Haška, stojí jednolůžkový pokoj včetně snídaně 750 korun. Roční náklady na provoz poslanecké základny jsou čtyři miliony korun. Ta částka je včetně mezd personálu a jejich sociálního a zdravotního pojištění. Objekt má na starost správce Pavel Major, který má k ruce dalších šest lidí. Zajišťují údržbu a provoz. „Všichni jsou místní - buď přímo z Lipnice, nebo z okolí,“ doplnil Žamboch. V dobách léčebny tam bylo 40 pracovních míst.

Místní si postupem času zvykli
V polovině devadesátých let, kdy se o koupi areálu v Lipnici rozhodlo, se odhadovaly náklady na rekonstrukci ve výši 61 milionů korun. Nakonec vše stálo devadesát milionů. Lipnickým se zpočátku nelíbilo, že budou mít v obci „chalupu“ pro politiky. Postupně si zvykli. Hlavně v prvním desetiletí po otevření pomohla častější přítomnost zákonodárců k dotacím pro obec, místní hrad či třeba pro akci Podlipnické kostely. To už v posledních letech podle starosty Leoše Bláhy není. Budovu dnešní poslanecké základny stavěli v třicátých letech dělníci Škodových závodů pro své děti. Ke konci druhé světové války krátce sloužil ještě nedokončený objekt jako provizorní lázně pro německé piloty, kteří se léčili z frontových zranění. Již od padesátých let to byla ozdravovna pro děti jako pobočka léčebny v Košumberku. „Po roce 1945 objekt sloužil pro potřeby zdravotnictví,“ sdělil Roman Žamboch, který pochází z Havlíčkova Brodu. Sám Žamboch si pamatuje ozdravovnu v sedmdesátých a osmdesátých letech. „Jezdil jsem tam navštěvovat svého malého bratránka. Po roce 1980 tam krátce po maturitě pracovaly i některé mé spolužačky z havlíčkobrodského gymnázia,“ vzpomíná ředitel tiskového odboru Sněmovny. Na konci 80. let přestala ozdravovna fungovat. Po sametové revoluci se budova změnila do podoby léčebny dlouhodobě nemocných, která byla předtím zrušena na zámku v Úsobí. „Objekt ale nebyl pro toto využití vhodný a léčebna opět asi po třech letech skončila,“ popsal místostarosta Lipnice Marek Hanzlík.

Jezdili tam všichni. Gross, Kalousek i Buzková
Pak už budova podle Žambocha jenom chátrala, protože do ní nikdo neinvestoval. Následně bylo sídlo na atraktivním místě v polovině devadesátých let převedeno na Poslaneckou sněmovnu. Ta ho získala bezplatně od Okresního úřadu v Havlíčkově Brodě. Poslanecké středisko bylo po rekonstrukci otevřeno v srpnu roku 1999. Jezdili tam třeba Miroslav Kalousek ještě jako lidovec, Petra Buzková, Pavel Dostál, Ivan Langer a později často Michal Hašek. A zašli třeba i na lipnický hrad. Dříve tam chodilo více poslanců než dnes. „Protože na Lipnici více jednali,“ popsal kastelán Marek Hanzlík. Stanislav Gross se kdysi bránil tvrzení, že jde v Lipnici o luxusní zařízení. To tam ještě nebyl bazén, ale jen stará nádrž na vodu. Pod hradem se kdysi jednalo i o kandidátech na prezidenta. A žďárská poslankyně Miroslava Němcová (ODS) před časem navrhla, aby Sněmovna lipnické sídlo prodala, protože ho nepotřebuje. Její návrh ale padl pod stůl. „Když už parlament takovýmto střediskem disponuje, měl by ho také efektivně využívat prioritně pro účely jednání orgánů Sněmovny. I pro zaměstnance, kdykoli to bude vhodné. Pokud by se ovšem objevila výhodná a reálná nabídka – která by třeba přinesla i pracovní místa pro lidi v místě a okolí – prodeji bych se nejspíš nebránil,“ míní poslanec Martin Lank. I podle jeho brodské kolegyně Jany Fischerové (ODS) jde o to, aby bylo sídlo efektivně využíváno. „Kdyby tento areál bylo možné výhodně prodat a přitom nebyl využíván, tak naprosto souhlasím s prodejem,“ uvedla. Jako poslankyně tam byla na jednání Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. „Současně jsme využili tohoto jednání k setkání se starosty obcí a měst Havlíčkobrodska,“ dodala. Ještě nikdy nebyl v poslaneckém areálu Josef Kott z hnutí ANO, který žije 30 kilometrů od Lipnice. „Ani se tam nechystám,“ doplnil s tím, že nemá žádné podrobné informace o tom, jak je objekt v současnosti využíván. „Takže nemám názor na případný prodej areálu. Předpokládám, že když k prodeji dojde, bude prodán za aktuální tržní cenu,“ doplnil Kott.

Radek Laudin