Lipnice nad Sázavou

neoficiální stránky

Lipnice n.S. v tisku - rok 2010

Následující přehled představuje výňatky z tisku, které se nějakým způsobem týkají naší Lipnice n.S. Snažím se sledovat hlavně regionální tisk - tedy Deník havlíčkobrodska a Cestu vrchovinou. Není vyloučeno, že mi mnohé unikne - budu rád, když dostanu tipy, upozornění ...

8.12.2010





Lipnice nad Sázavou:
Lipnici nad Sázavou hrozí mnohamilionové pokuty





To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 8.12.2010

Až takový katastrofický scénář může mít budoucnost Lipnice nad Sázavou, která se dostala do vážných finančních problémů.
Obec, která ročně hospodaří s přibližně desetimilionovým rozpočtem, má podle zápisu ze zasedání zastupitelstva z druhého prosince nesplacené závazky za více než 6 milionů korun a další mnohamilionové sankce jí hrozí za porušení podmínek při čerpání státních dotací.
Od března neplatí obec za svoz odpadů, veřejné osvětlení ani veřejnou dopravu. Kvůli porušení podmínek státní dotace za poslední etapu obnovy náměstí hrozí obci sankce ve výši 6 milionů korun. Další milionové sankce může Lipnice čekat za porušení podmínek při prodeji bytů v řadových domech v lokalitě U Hradeb. Za projektovou dokumentaci k výstavbě rodinných domů Na Hájku již obec zaplatila více než 200 tisíc korun, dokumentace však na obci stále není, píše se v zápise ze zastupitelstva. Dalším palčivým problémem je sportovní a sociální zázemí u fotbalového hřiště, na který vydal stavební úřad v září 2008 zákaz užívání.

Trestní oznámení
Bývalý starosta Ladislav Horký měl údajně zfalšovat kolaudační rozhodnutí. „V této souvislosti jsem 29. listopadu podal na bývalého starostu Horkého trestní oznámení na policii, a to ve věci padělání a pozměnění veřejné listiny a porušování povinnosti při správě cizího majetku,“ informoval Leoš Bláha.
Obec zřejmě nemine sankce za porušení pravidel pro poskytnutí státní dotace na sportovní zázemí ve výši 3,5 milionu korun. „Všechny tyto finanční závazky budou mít pro naši obec přímo tragický dopad,“ konstatoval starosta Bláha.
„Nic špatného jsem neudělal a o žádném porušení podmínek nevím,“ reagoval na trestní oznámení bývalý starosta Horký. „Letitým problémem Lipnice je, že na svůj provoz nedostává dostatek finančních prostředků. Navíc zastupitelstvo rok a půl řešilo moji osobu a nebylo schopné se na něčem domluvit. Také jsem pociťoval, že někteří chtěli z Lipnice nad Sázavou udělat skanzen,“ řekl včera Ladislav Horký. S tvrzením, že projektová dokumentace k výstavbě Na Hájku chybí, nesouhlasí. „Dokumentace je, jenomže byla přiložena k dalším dokumentům a obíhá někde po úřadech,“ vyjádřil se Horký.
K neplacení veřejného osvětlení nebo dopravy Ladislav Horký uvedl, že „tak to bylo dohodnuto, aby byly peníze na bytovou výstavbu“.
V pondělí navíc začala na obecním úřadě běžná dvoudenní kontrola kraje Vysočina a auditorské firmy zaměřená na hospodaření obce.
Poté chystá starosta Bláha ještě v prosinci a v lednu řádnou inventuru a inventarizaci obecního majetku. „V současné době se pokusíme pro běžný provoz obce vyjednat u bankovní instituce úvěr, intenzivně také jednám s našimi věřiteli, ale samozřejmě nelze vyloučit katastrofický scénář, prodej obecního majetku,“ netají se obavami Leoš Bláha.
Rozpočet na příští rok je velkou neznámou. „Sestavení rozpočtu ještě nebylo zahájeno,“ potvrdil starosta Bláha. Ve čtvrtek se zastupitelé sejdou, aby projednali rozpočtová opatření na letošní rok.

Petr Stránský


3.12.2010





Lipnice nad Sázavou:
Cílem je kouzelné Švýcarsko





To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 2.12.2010

Celý školní rok se budou žáci Základní školy v Lipnici nad Sázavou seznamovat s historií, kulturou i přírodními krásami Švýcarska.
Na začátku května příštího roku se do této krásné země budou moci dokonce podívat. Jejich škola totiž připravuje již pátý zahraniční poznávací zájezd.
„Prvním objektem našeho zájmu bylo v roce 2006 Nizozemsko. Žáci byli s tématem seznámeni již na počátku školního roku. Každá třída druhého stupně si zvolila některou oblast, týkající se života v Nizozemsku - kulturu, sport, historii, hospodářství nebo třeba kuchyni,“ popisoval učitel František Roček, který zájezdy organizuje.
Žáci celý školní rok shromažďovali materiály, vztahující se k vybrané oblasti, připravovali si scénky, hudební čísla, kreslili obrázky, mapy a vyráběli různé rekvizity.
Koncem dubna pak výsledky své píle předvedli svým rodičům. Jejich snažení korunoval zájezd do Nizozemska a Belgie. Další roky následovalo v podobném duchu poznávání Švédska, Itálie, Francie a Velké Británie.
„Termín letošního zájezdu do Švýcarska byl stanoven na pátého až devátého května 2011 a jeho program je určitě velmi zajímavý. Navštívíme například Schaffhausen, Rýnské vodopády, Curych, Luzern a Interlaken. K účasti na zájezdu zveme naše žáky, jejich rodiče, prarodiče, bývalé žáky i přátele školy. Máme radost, že ač jsme malá škola, vždy jsme zájezd naplnili a zvládli jeho program. Někteří s námi jezdí každým rokem a vždy na konci jednoho zájezdu se už zajímají, kam vyrazíme příště,“ informoval učitel Roček.

Zuzana Klementová


říjen 2010





Lipnice nad Sázavou:
Richard Hašek, vnuk z povolání





To je nadpis článku z časopisu Sonda revue č.13/2010

Hašek třetí, jménem Richard, zdědil po svém dědovi, geniálním spisovateli Jaroslavu Haškovi, fyzickou podobu tváře i smysl pro humor. Mezi "vnuky slavných" se rozhodně neztratí. Ba naopak, jako jeden z nemnoha potomků osobností cílevědomě pěstuje v dobrém slova smyslu kult svého legendárního předka. A to dneska není žádná legrace, i když Hašek je stále zařazován mezi stovku nejslavnějších světových spisovatelů.
Letos 25.května to bylo právě sto let, kdy si v kostele u sv.Ludmily na Královských Vinohradech v Praze řekli své ano Jaroslav Hašek a Jarmila Mayerová, budoucí babička Richarda Haška. Za ním jsme se vypravili do vilové čtvrti na Hanspaulce, do jeho rodného domu, kde žije od matčiny smrti. V patře vybudoval jedinečnou studijní knihovnu s díly Jaroslava Haška a centrum mozkového trustu mezinárodní společnosti přátel Jaroslava Haška, které najdeme po celém světě.
Vraťme se však k oné svatbě. zamilovaný pár si před lidmi i Bohem svatosvatě slíbil stát věrně jeden druhému po boku až do smrti, která je rozdělí. Toto předsevzetí jim však dlouho nevydrželo, neboť Jaroslav byl "povahy nestálé" a "povolání bohémského a tudíž nejistého". Jarmilka byla pod tlakem měšťanské rodiny významných architektů. Především zámožný štukatér a výtvarník Josef Mayer byl názoru, že jejich dcera to s tím "pisálke," rozhodně nevyhrála, neboť není pro rodinný život stavěný. Zetě rád neměl, i když už tenkrát byl Hašek známý spisovatel. Připočíterjme tehdejší politickou i společenskou atmosféru a bouřlivá léta s dramatickými osudy, včetně Haškova působení v Rusku během první světové války, a je jasné, že ti dva se museli rozejít i přes veškeré snahy milující Jarmily.

Je to kluk mužského pohlaví !
To je známý Haškův výrok, který si později do svých skečí vypůjčili i jiní humoristé, jako třeba Štercl či Holzmann. Za dva roky po svatbě, 30.dubna 1912, se totiž Jarmile Mayerové -Haškové narodil chlapec.
"Chlapeček, můj budoucí táta, dostal na matčino přání jméno Richard, neboť maminka měla k tomuto anglickému panovníkovi velký obdiv," vysvětluje Haškův vnuk jméno svého otce.
Richard si však svého otce Jaroslava Haška příliš neužil. Čtenářům a milovníkům Haškových děl, haškologům a vůbec lidem sečtělým jsou jistě známé historky o tom, jak se pan spisovatel v nadšení, že musí svého synáčka ukázat kamarádům z mokré čtvrti, vydal na toulky Prahou, během nichž kočárek i s novorozencem někde zapomněl.
"To se starý pan Mayer strašně namíchl a dceru Jarmilu i s mým otcem odvezl z Haškova bytu ve Vršovicích domů, do dejvické vily. To byl začátek konce vztahu mých prarodičů," vysvětluje Richard Hašek v jedinečné knihovně ve svém domě, obsahující knihy a rukopisy, jež souvisejí s dílem Jaroslava Haška. Jsou zde svazky překladů do osmapadesáti jazyků včetně japonštiny nebo čínštiny. Nalezneme zde také arabské, hebrejské či turecké verze. V angličtině vyšel Švejk prvně v Chicagu roku 1922 a Hašek za něj dokonce dostával honorář v dolarech. Nechybějí originály mnohých rukopisů Jaroslava Haška ani části jeho korespondence.
"Děda si z Ruska přivezl, jak známo, druhou ženu, kterou si tam dokonce vzal. To musela být pro babičku velká rána, i když to nedávala najevo a měla snahy se Jaroslava ve společnosti zastávat," vypráví spisovatelův vnuk. Tou dobou již začínal Hašek psát Švejka, s Jarmilou, která též publikovala, se občas scházívali a jeden druhému četl úryvky či celé práce. Vypadalo to, jako by se stará láska opět rozhořela. Netrvala však dlouho.
"Dědovi hrozil proces za bigamii, ale na štěstí v té době Československá republika neuznávala sovětské zákony, tudíž ani sňatky tam uzavřené. Navzdory tomu se Alexandra Lvová, Šura, chovala až do Haškovy smrti v roce 1923 jako jeho legální manželka".
Richard (první, aby se nám to nepletlo) si svého otce skutečně mnoho neužil. "Nejprve myslel, že mu tatínek padl ve válce, daleko od domova. Po Haškově návratu z Ruska mu ho Jarmila opatrně představila jako "známého redaktora" a teprve v jeho devíti letech mu rodiče prozradili skutečný stav věci. O tři roky později se dvanáctiletý Ríša zúčastnil otcova pohřbu," uzavírá smutnou kapitolu dědova života Richard Hašek (druhý).

Otec a syn

Kdo je kdo ve stromě života rodiny Hašků , Richard I. absolvoval svého času studium architektury na ČVUT v Praze, kde studovala i jeho pozdější manželka Dagmar Kovářová, maminka Richarda II. „V tomhle domě na Hanspaulce jsem vyrůstal se svou sestrou Dagmar, která je o dva roky starší. Otec Richard, po kterém jsem dostal v roce 1949 jméno při mém narození, se s mojí matkou rozvedl. s v roce 1956 založil nové manželství. Podle verdiktu soudu jsme se sestrou byli přiřčeni jemu, a tak jsme se k němu přistěhovali. V roce 1964 jsem jako patnáctiletý odešel do školy v Bratislavě a nikdy se do otcovy rodiny nevrátil. Po vojenské anabázi, trvající čtvrt století, jsem se vrátil zpět do rodinného domu k mamince, která ze zdravotních důvodů potřebovala péči. Táta zemřel v roce 1980 a musím říct, že zvláštní Haškův kult se u nás nepěstoval. Otec mu nemohl celý život odpustit, že odešel od Jarmily, jeho matky, že si z Ruska přivezl Šuru a že tak celé rodině velmi ublížil. Dokonce ho neudobřily ani tantiémy, které mu byly do vypršení padesáti let autorských práv v roce 1973 vypláceny.“ Alexandra Lvová v podstatě zdědila autorská práva a podle poslední vůle Jaroslava Haška se měla stát univerzální dědičkou. Haškův syn Richard, jako nepominutelný dědic, dostal na základě pozdějšího soudního rozhodnutí menší část z honorářů vydaných a překládaných Haškových děl, tedy sedm šestnáctin. Richard Hašek II. má ještě nevlastní sestru barbaru, z nového otcova manželství, která se narodila v roce 1957. „souběžně s politickým procesem Horákové zkraje padesátých let se konal ještě ekonomický proces se skupinou architektů a odborníků, kteří nebyli schopni splnit požadovanou normu plánované těžby uranu kvůli technickým problémům, což tehdejší vedení republiky mělo tendenci považovat za sabotáž. Mezi zatčenými odborníky byl můj táta,“ vzpomíná na dramatickou dobu Richard Hašek. „Časem se vše vyřešilo a proces skončil do ztracena. Horší bylo, že při zatýkání otce Státní bezpečnost zabavila veškerý písemný materiál, co měl otec v pracovně, včetně korespondence jeho rodičů Jaroslava a Jarmily, a originál rukopisů řady Haškových povídek i prvopisů všech dílů Švejka. To vše nenávratně zmizelo, prý si to nechal ministr informací Kopecký, něco se později objevilo v Památníku národního písemnictví, ale nám už nikdo nic nevrátil. Situace je taková, že když se dnes pořádá nějaká akce k Jaroslavu Haškovi , výstava či konference, třeba i mezinárodní, osobní materiály patřící bezesporu naší rodině, si musím za drahé poplatky vypůjčovat.“ Richardův otec má na svědomí i synovu vojenskou dráhu. po absolvování vojenského gymnázia a Vojenské akademie ve Vyškově a Brně sloužil Richard Hašek u vojska, pak pracoval ve Vojenském výzkumném ústavu a posléze v několika armádních časopisech.
Jak jsme si ale již řekli, Richard Hašek se vrátil k mamince a začal budovat rodinný archiv a knihovnu Jaroslava Haška. Doslova od nuly. Základem sbírky byl kufr Jarmily Haškové, který našel jako zázrakem zastrčený v nejtmavějším rohu půdy, kde přežil více než půlstoletí, a Haškovy knížky, které systematicky sháněl po antikvariátech i knižních aukcích. Dnes již třicet let vytváří ucelený a jedinečný soubor, i když ví, že některé dokumenty a rukopisy jsou nenávratně ztraceny.

Haška si přivlastňuje každá doba

V roce 1991 vznikla Mezinárodní společnost Jaroslava Haška, která se mj. stará o odkaz slavného spisovatele a shromažďuje nové poznatky o Haškově životě. Zakládal ji ing. Richard Hašek s PhDr. Radko Pytlíkem, publicistou a spisovatelem, literárním historikem a znalcem Haškova díla. A v ten čas se z Richarda Haška stává, jak sám o sobě rád říká, profesionální vnuk.
Mezinárodní konferenci na téma Hašek a humor tisíciletí v roce 2003, v čase 120 let od narození Jaroslava Haška a 80.výročí jeho smrti v Lipnici nad Sázavou, zahajoval její předseda Richard Hašek. Konference se nekonala nikde jinde než v legendárním hostinci U České koruny v Lipnici, která se díky manželům Haškovým, Richrdu a Zdeňce Haškové, stala Mekkou haškologů. Literární historici často říkají, jak a která doba si Haška přivlastnila. Jelikož pominul čas politických a ideologických tahanic o tohoto mistra pera, je třeba říci, že naše doba se Haška zmocnila turisticky.

Jméno Hašek táhne

A tak po roce devětaosmdesát Richard Hašek, vyvázán z armády, cítí jedinečnou příležitost a pod tlakem své podnikavé manželky zakládá na Vysočině začátkem milénia rodinnou firmu. Podnik zaměřený na služby v cestovním ruchu s perfektním podnikatelským záměrem: spojit příjemné s užitečným a dát pojmu Jaroslav Hašek i význam turistického magnetu.
Zadluží se až po krk. Mění se v dělníka a manažera v jedné osobě. Šediví starostmi z dluhů a pijavic v podobě banky a stavební firmy, která si doslova libuje v tzv. vícepracích.
"Splácení na patnáct let s úroky blízké lichvě, to dá zabrat. Vy splatíte poté dvojnásobek vypůjčeného. Avšak víra celé rodiny ve jméno Jaroslava Haška měla po době šílených starostí a problémů šanci," zpovídá se Haškův vnuk. "Dnes jsme z nejhoršího venku a naše dělba práce je jasná. Manželka s dětmi se stará o provoz, já o nejrůznější kulturní i společenské akce, semináře, happeningy a všelijakou jinou propagaci."
Navzdory všem potížím Richard II. s rodinou během dvou let úspěšně rekonstruuje starý, značně zchátralý, leč dobový objekt hospody ve stylový penzión a hostinec U České koruny, kde napsal Hašek podstatnou část Osudů dobrého vojáka Švejka. Dnes je zde možné i přenocovat v originálním pokoji, v němž spisovatel skutečně spával. Mnoho zvědavců sem míří i proto, že si při troše štěstí mohou potřást rukou s panem Richardem Haškem, vnukem slavného spisovatele a jeho synem Martinem.
Z domku pod hradem Lipnicí, kde osmatřicetiletý Jaroslav Hašek zemřel na ochrnutí srdce, je dnes památník s expozicí Jaroslava Haška. Turisté si rovněž zajdou poklonit na místní hřbitov k Haškovu hrobu. Mnohé z nich pak lákají zhruba tři metry vysoké reliéfy vytesané v opuštěných žulových lomech nedaleko obce. V duchu Haškovy recese je vytvořil sochař Radomír Dvořák a nazývají se Národní památník odposlechu. Kraluje jim bezesporu Bretschneiderovo ucho (podle tajného policisty z románu Dobrý voják Švejk), symbolizující nehezkou národní vlastnost - udavačství. Triptych uzavírají Ústa pravdy a reliéf Zlatý voči.
"Z jiného soudku je pak realistický pomník Jaroslava Haška v nadživotní velikosti od Mistra Malejovského. Město Praha jej věnovalo ze svého depozitáře Lipnici," doplňuje Richard seznam míst, která je při výletě na Lipnici dobré vidět. "Dar v hodnotě jednoho miliónu korun má takříkajíc haškovskou historii. Byl to totiž takový zdánlivě danajský dar, připomínající nerudovské Kam s ním, ale my moc dobře věděli, co s ním a kam s ním, neboť je to skutečné umělecké a významné dílo."
Plastika od akademického sochaře Josefa Malejovského vznikala od roku 1983 ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy. Na konci roku 1984 byla schválena podoba sochy a následně poté byl zhotoven sádrový model. Bronzový odlitek byl dokončen v roce 1988 a najednou se v celé Praze nenašel vhodný prostor na umístění sochy. Takže kam s ní ? A je z toho námět na povídku... Kocourkovští radní nakonec zabili dvě mouchy jednou ranou. Zbavili se přítěže a ještě byli za grandy.
!Když jsme se jeli na Haška podívat v roce 2008, ležel již dvacet let v depozitáři mezi Fučíky, Gottwaldy a Leniny nejrůznějších velikostí až úplně vzadu v hangáru v Rané u Loun. Muselo mu tam být těsno...," vzpomíná závěrem našeho setkání Richard Hašek. "Tu noc, kdy byl instalován u lipnického hřbitova mu někdo na podstavec postavil půllitr piva. Ráno byl prázdný. A tak mi neříkejte, že Hašek není věčný !"

Ivan Černý


26.10.2010





Lipnice nad Sázavou:
Chcete přilákat turisty? Vsaďte na dobrou kuchyni!





To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 26.10.2010

Tvůrčí besedu o možnostech dalšího rozvoje komerční turistiky na Havlíčkobrodsku uspořádala poslankyně Parlamentu ČR Jana Fischerová v Lipnici nad Sázavou. Její pozvání přijal viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Tomio Okamura.
„Jen v rozvojových zemích činí tak vysoký podíl turistů v hlavním městě, jaký je v Praze, vypadá to, jakoby v regionech nebylo pro cizince nic zajímavého a přitom opak je pravdou,” řekl Okamura a poukázal na Rakousko, kde útulná malá městečka lákají zrovna tolik, co Vídeň. Okamura přitažlivost míst dál od metropolí vidí v připomínce, že v nich žily vynikající osobnosti kultury a v dobré regionální kuchyni. „Nesmíme se bát lokálních gastronomických specialit a místního piva, turista má hlad a žízeň za každého počasí a kulinářské zážitky patří ke spokojené dovolené stejně jako katedrály a obrazárny,” soudí uznávaný odborník. Tomio Okamura má japonsko-korejské předky, ale po své mamince je napůl Čechem. Jeho cestovní kancelář k nám ročně doveze 110 tisíc turistů, nedávno byl představen japonskému císaři jako symbol spojující Česko a zemi vycházejícího slunce. Za příklad využití slavné osobnosti a dobré kuchyně Okamura vyzvedl lipnický hostinec U české koruny, v němž Jaroslav Hašek napsal tři ze čtyř dílů Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války.

Zlý sen gurmánů

Zanedbaný objekt koupil spisovatelův vnuk Richard Hašek a usilovnou prací celé rodiny ho předělal na perlu českého pohostinství - s dobovým interiérem, chutnou kuchyní a lahodným Haškovým lipnickým speciálem. „Nebojme se lokálního piva,” pochválil počin Okamura, který v Praze vydává barevný žurnál Pivní magazín.
Pokud jde o jídlo, sarkasticky se vysmál zlému snu gurmánů - pizza v Čechách zahnala do kuchyňského kouta guláš, ztrácí se tím krajinný gastronomický kolorit. Za pravdu Okamurovi dal také Richard Hašek vlastní čerstvou zkušeností.
Minulý týden na Lipnici pobýval turista z Norska, ve Švejkových šlépejích objel kus Evropy, aby mezi Abrahámy vstoupil trachtací v lipnickém hostinci, kde na talíři určitě nečekal špagety.
Jako spojené nádoby turistiky situaci vidí rovněž kastelán lipnického hradu Marek Hanzlík. „Návštěvnost hradu by určitě utrpěla, kdyby v Lipnici nebyla zemitá hospoda a naopak - hostinec Haškovy rodiny by nebyl tak silným turistickým magnetem bez hradu,” poznamenal ještě Hanzlík a připomenul, že turistickému ruchu se ve svém díle nevyhnul ani Jaroslav Hašek, vždyť o tom napsal také povídku s názvem Průvodčí cizinců.

Ivo Havlík


2.8.2010





Lipnice nad Sázavou:
Mladí folkaři na hradě Lipnici





To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 2.8.2010

Finalisté celostátní soutěžní pěvecko–hudební přehlídky s názvem Brány si dali v pátek od 17 hodin dostaveníčko na hradě Lipnici nad Sázavou.
V sále věže Samson se představily děti a mládež do osmnácti let v interpretaci trampské, folkové a country písně.
Soutěž pořádá každoročně Česká tábornická unie. Soutěží se v kategoriích jednotlivců a skupin, ve většině s vlastním doprovodem.

Petr Stránský


2.8.2010





Lipnice nad Sázavou:
Mladou sochařku nalákaly na Lipnici spolužačky





To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 2.8.2010

O tom, že dřevu nemusí dávat tvar jen zdatní muži se svaly jako z oceli, svědčí účast hned několika žen na Dřevěné Lipnici.
Jednou z nich je i třiadvacetiletá Eliška Perglerová, která do Lipnice nad Sázavou přijela z Prahy, kde studuje sochařství na Akademii výtvarných umění.
„O této akci jsem se dozvěděla od spolužaček, které tu byly minulý rok. Se dřevem jsem už pracovala, dělám ale spíš s jinými materiály, hlavně s kamenem,“ popisuje. Z pořádného kusu kmene vyrábí ve stínu hned u skalní stěny lipnického amfiteátru vědro svatého Floriana.
„Nevím, jak to stihnu. Na výrobu sochy máme jenom tři dny. Nevzala jsem si s sebou pilu, musím se proto domlouvat s těmi, kdo ji mají. Ale je to příjemná práce,“ pochvaluje si setkání sochařů.
V Lipnici nad Sázavou dosud nikdy nebyla, zatím si stihla prohlédnout alespoň hrad. „Chtěla bych si to tu projít,“ řekne ještě, než si na uši nasadí sluchátka proti hluku a vrátí se k rozdělané práci. Čas tu totiž sochařům utíká velmi rychle.

Redakce


2.8.2010





Lipnice nad Sázavou:
Na Dřevěné Lipnici vznikl tajemný strážce





To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 2.8.2010

Chcete vidět na vlastní oči, jak vzniká socha? Potom není nic jednoduššího než navštívit setkání sochařů Dřevěná Lipnice v Lipnici nad Sázavou.
„Loňský první ročník se vydařil, sochařům se tu moc líbilo. Letos přijelo šestnáct sochařů z celé republiky, z nichž deset už tu bylo loni,“ popisoval starosta Lipnice nad Sázavou Ladislav Horký, který toto setkání organizuje. Ve stínu kiosku v lipnickém amfiteátru bylo velmi příjemně, zato kolem se činili sochaři a sochařky, až kolem piliny lítaly. Mezi nimi se procházeli návštěvníci, často se svými ratolestmi, kteří přihlíželi zrodu soch.
Pivo a Lipnice patří k sobě
„Taky zkouším sochat. Dělám lipnického výra, protože Lipnici se někdy říká Vejrov. Bude mít jedno oko zavřené, jako že ještě spí. A druhé takové připité, protože spousta Lipničáků má ráda pivo. Pivo a Lipnice prostě patří k sobě,“ usmívá se Horký.
Nad amfiteátrem ční tři a půl metru vysoká tajemná postava bez tváře, kterou opracovává motorovou pilou řezbář-samouk Josef Špicl z Pohledských Dvořáků u Havlíčkova Brodu. „Bude to strážce hradu, který tu kdysi byl a pak zmizel. Vnitřek kmene bude vybraný,“ ukazuje nám svou práci.
Tajemných až pohádkových postav se v areálu pod hradem Lipnice rodí víc. V galantní společnosti rytíře vzniká socha bílé paní, o kousek dál získává něžné tvary vodní víla.
Něco pro pány je socha nazvaná Řez pivem. Pak je tu ještě třeba hastrman, Švejk nebo kolo a vědro svatého Floriána.
Sochaři a sochařky tu tvoří už od minulého pondělí, kdy sem přivezli kmeny. V pátek večer od sedmi hodin nabídl areál swing, grilování, tanec i letní kino. V sobotu začal ve stejnou dobu letní večer s živou hudbou a ohňovou show. Budou také vystaveny a draženy vyrobené sochy.
Jedna už ale ví, kam poputuje. „Socha Švejka se odstěhuje to Putimi. Jsme dohodnuti s jejím starostou, Švejk k Putimi prostě patří,“ uzavřel Ladislav Horký.

Redakce


28.7.2010





Lipnice nad Sázavou:
Sochaři si dali sraz na Dřevěné Lipnici





To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 28.7.2010

Šestnáct sochařů ze všech koutů republiky se sjelo do amfiteátru v Lipnici nad Sázavou na druhý ročník Dřevěné Lipnice.
Pod jejich rukama vzniká bílá paní, připitý lipnický výr, strážce hradu i divácky atraktivní Řez pivem. V pátek a v sobotu nabídne areál pod hradem kulturní program. V pátek večer to bude swing, grilování, tanec a letní kino. V sobotu letní večer s živou hudbou a ohňová show.
Dřevěná díla čeká dražba. Zatím pouze socha Švejka ví, kam poputuje. „Odstěhuje se do Putimi. Jsme dohodnutí s jejím starostou, Švejk k Putimi prostě patří,“ prozradil organizátor Dřevěné Lipnice Ladislav Horký.

Redakce


21.7.2010





Lipnice nad Sázavou:
Haškova Lipnice, to je dechovka, humor, ale i porsche.





To je nadpis článku z deníku MF dnes 20.7.2010

Celostránkovou pozvánku na Lipnici přinesla MF Dnes dne 20.7.2010. Hlavní článek napsal redaktor Petr Okurka.

Celou stránku si můžete prohlédnout ve formátu pdf zde: Článek z MF Dnes


18.7.2010





Lipnice nad Sázavou:
Konec papalášské rekreace poslanců. Šéfka Sněmovny ji chce zrušit.





To je nadpis článku z deníku MF dnes 17.7.2010

Roky jezdili poslanci na levnou luxusní dovolenou do státem dotovaného střediska v Lipnici nad Sázavou. Za den pobytu s plnou penzí platili neuvěřitelně nízkých 241 korun.
Nová předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová (ODS) chce teď se symbolem politického papalášství skoncovat.
"Bude o tom jedna z mých prvních porad s místopředsedy Sněmovny. Podle mého Sněmovna takové zařízení nepotřebuje," říká Němcová.

To se týká i podobně levného hotelu v Harrachově, kam poslanci jezdí v zimě lyžovat. Další variantu Němcová vidí v tom, že se cena ubytování pro poslance několikanásobně zvýší, aby platili běžné tržní částky.
Souhlasí i místopředsedkyně Sněmovny Kateřina Klasnová z Věcí veřejných.
"Sněmovna je v některých věcech takový socialistický moloch a ta poslanecká ubytovna k tomu patří. Poslanecký plat není tak nízký, aby si poslanci nemohli dovolit platit běžné ceny," naráží Klasnová na základní poslanecký plat, který je 58 900 korun.

O tom, zda Sněmovna své hotely prodá, bude rozhodovat kancléř Sněmovny Petr Kynštetr na radu poslanecké komise. Jeho vyjádření se nepodařilo sehnat.


5.6.2010





Lipnice nad Sázavou:
SAMSON NABÍDL VYHLÍDKU PRVNÍM TURISTŮM





To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 5.6.2010

Počasí se včera slitovalo nad prvními turisty, kteří dostali možnost vystoupit na nově otevřenou věž hradu Lipnice nad Sázavou. Mohutná věž Samson, napravo od vstupu do hradu, se návštěvníkům otevřela poprvé v historii. Její opravy probíhaly už v 80. letech minulého století, ale vyhlídkový ochoz zde vyrostl až nyní. Opravu potřebovalo také schodiště, po němž turisté na vyhlídku stoupají. Celkem tak památkáře vyšlo zpřístupnění věže na dva miliony korun. Vedle unikátní vyhlídky najdou lidé v prvním patře i nově instalovanou archeologickou expozici. Největším lákadlem však zůstává široký rozhled do krajiny. Podle lipnického kastelána Marka Hanzlíka lze za dobrých podmínek vidět z hradu i více než sto kilometrů vzdálené Krkonoše. Takové štěstí bohužel včerejší návštěvníci neměli.

Libor Plíhal


25.5.2010




Orlovy - kronika lesů a mládí




V sobotu 15.května se na Orlovské myslivně u Kejžlice uskutečnil křest nové knihy "Orlovy. Kronika lesů a mládí" již sestavil s kolektivem autorů Luděk Vejsada za vydatné a obětavé pomoci ing.Václava Pechara z Bratroňova. Přes nepřízeň počasí se dostavilo na 37 hostů, kteří byli s akcí vesměs spokojeni.
Knihu křtil krajský ředitel Lesů ČR,s.p. pan ing. Václav Šebek. Křestu předcházel slavnostní akt volby prvního prezidenta Orlov, který byl zvolen na sedmileté období. Po občerstvení, prodeji knížek a autogramiádě mohli hosté vyjít do lesa a vyslechnout odbornou přednášku o historii pěstební a těžební činnosti v Orlovech, kterou zasvěceně přednášel pan ing. Vlastimil Brukner, lesní správce správy Ledeč nad Sázavou, pod níž spadají právě i Orlovské lesy. Vyzdvihl zejména to, že Orlovy, na rozdíl od jiných lesů, byly v historii ušetřeny velkých živelných pohrom, ať rozsáhlých polomů či invazi kůrovce. Je to i jedna ze zásluh lesního správce Josefa Tomana, jehož pokrokové názory v lesnictví jsou známé a jeho "Kronika lesů Orlovských" je součástí výše zmiňované křtěné knihy. Fotografem akce byla legenda havlíčkobrodského skautingu bratr Josef Večeřa-Rolf, který práci pro mládež zasvětil celý svůj život a veškerý volný čas, co mohl.
Kniha je nyní k dostání na obecních úřadech v okolních obcích kruhem lesů, na lipnickém hradě, infocentrech, knihovně v H.Brodě a Humpolci a později i v knihkupectvích.

Gavin


11.5.2010




Projektový den v ZŠ Lipnice n.S. na téma: Spojené království Velké Británie a Severního Irska




Konal se v pátek 30.4.2010 a aktivně se ho zúčastnili žáci 5.-9.třídy. Každá z těchto tříd si v průběhu roku připravovala své vystoupení, zaměřené na různé zajímavosti ze života této zajímavé země.
V 5.třídě jsme se octli v divadle, kde se právě odehrávalo představení Romeo a Julie od W.Shakespeara. Přenesli jsme se tak do Verony a se zatajeným dechem sledoval příběh velké lásky v podání herců z 5.třídy. Pravdou je, že představení chvílemi přecházelo z tragédie v komedii, ale o to to byl zážitek milejší a příjemnější.
V 6.třídě jsme se seznámili s významnými britskými osobnostmi – nechyběl Robin Hood, James Bond, Sherlock Holmes a mnoho dalších. Na závěr svého vystoupení zatančily dívky temperamentní skotský tanec.
Sedmá třída nás provedla významnými londýnskými památkami a navštívili jsme i některá muzea. Vše doprovázeno výkladem a mnoha obrazovými materiály. A na závěr jsme dokonce vstoupili do muzea voskových figurín madame Tussaud.
Produkce 8.třídy byla zcela zaměřena na oslnivou dráhu skupiny Beatles. Všichni 4 členové skupiny se opět sešli a zahráli nám několik svých skvělých skladeb včetně nostalgického Yesterday. Na závěr proběhl i test znalostí o Beatles.
Nejstarší žáci z 9.třídy zajímavě zkombinovali ukázky britské kuchyně s vystoupením Mr.Beana. Prošli jsme si obvyklý denní stravovací režim, vše spojené s ochutnávkou (žáci sami připravili !). A to vše bylo spojeno scénkou s Mr.Beanem, který přijel ve svém pověstném autíčku i s nezbytným medvídkem. Vystoupení žáků 9.tř. bylo nakonec vyhodnoceno jako nejhezčí (na hodnocení se podílí všichni žáci, učitelé i návštěvníci).
Součástí projektového dne byly i další drobnosti – po celý den vlála na škole britská vlajka, den jsme zahájili britskou hymnou. Žáci také řešili test ze znalostí britské historie, kultury, zeměpisu i sportu. Hned po ránu překvapily všechny účastníky paní kuchařky výbornými anglickými toasty a také oběd byl podle anglických zvyklostí.
Radost všem účinkujícím udělalo početné obecenstvo z řad rodičů, bývalých spolužáků a přátel školy. Byl to již v pořadí pátý takto zaměřený projekt (v minulých letech jsme podobně navštívili Nizozemsko, Švédsko, Itálii a Francii). Vyvrcholením projektu byl následně ještě vždy zájezd do příslušné země. Také nyní se chystáme navštívit Velkou Británii – ve dnech 6.-10.5. odjíždí naše výprava za poznáním Londýna.
A hned po návratu už začneme promýšlet, kam se vydáme příští rok …-

FR


3.5.2010





Lipnice nad Sázavou:
V Lipnici pokřtili Haškův ležák





To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 3.5.2010

U příležitosti 127. výročí narození slavného českého spisovatele a humoristy Jaroslava Haška pokřtili jeho potomci, konkrétně pak vnuk Richard a pravnuk Martin, společně asi s padesátkou hostů v sobotu v poledne v Lipnici nad Sázavou nové originální české pivo: Haškův ležák.
Dvanáctistupňový světlý ležák připravili na základě klasických postupů odborníci z humpoleckého rodinného pivovaru Bernard. „Jde o nepasterizované a nefiltrované pivo, které je prakticky totožné s pivem, které mohl na počátku 19. století pít Jaroslav Hašek,“ uvedl Zdeněk Mikulášek, manažer komunikace pivovaru Bernard Humpolec.
S nápadem připravit pravé a nefalšované Haškovo pivo, které bude v průběhu letní turistické sezony, nabízet pouze lipnický hostinec U České koruny, přišel zhruba před půl rokem Martin Hašek. „Myslel jsem, že by nebylo od věci připravit speciální pivo Lipnici nad Sázavou a vůbec celému Haškovu kraji,“ řekl Martin Hašek. Dodal, že časem si budou moci návštěvníci Lipnice a hostince U české koruny odnést i dvoulitrový soudek.
Malá slavnost začala u hrobu Jaroslava Haška a pokračovala u jeho pomníku. Zúčastnili se jí i členové klubů vojenské historie v dobových rakousko-uherských vojenských uniformách, nechyběl ani profesionální pražský Švejk, František Valeš, který se svým kolegou postaral kromě jiného také o hudební doprovod.

Jaromír Kulhánek


24.4.2010





Lipnice nad Sázavou:
Barbaro! Křičeli na mě rozvášnění Římané





To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 24.4.2010

Martinu Haškovi, se současným bydlištěm v Humpolci a provozovatelem restaurace v Lipnici nad Sázavou, se minulý víkend naskytla příležitost zúčastnit se tradičního historického průvodu Římem v roli barbara.
U příležitosti výročí založení města měst se vydal do Itálie s partou českých nadšenců hrajících si na pretoriánskou gardu, která chránila římského císaře.
Pretoriáni dali Haškovi podmínku, že ho vezmou s sebou, pouze pokud s nimi půjde ve slavnostním nedělním průvodu v roli svázaného a pokořeného barbara.
„Je to obrovský zážitek, jít Římem se všemi možnými legiemi ze všech koutů světa v dobových oblecích a brněních. Průvod lemují tisíce nadšených diváků,“ s gustem vyprávěl Hašek.


Barbar není v Římě vítán ani dnes
Úlohu neměl věru lehkou, protože barbar není v Římě vítán ani v současnosti. „Někteří starší Římané mezi diváky mě probodávali potutelnými pohledy, až jsem se začal obávat, že mě na konci předhodí lvům,“ s úsměvem konstatoval Hašek.
Někdy šlo i do tuhého. „Skupinka římských dědů na mě řvala barbaro a chtěli mě dát lynčovat, “vyprávěl o vyostřené situaci Hašek. Obří průvod se v neděli zformoval v parku nedaleko bývalého centra všeho dění antického Říma, Fora Romana.
„Můj úbor byl jednoduchý. Navlékli mě do hazuky ze zaječích kůží a kožených trepek,“ sdělil barbar Hašek. K vidění byly i další legie ze všech koutů Evropy.
„Díky tomu, že na Moravě byly také nálezy po Římanech, jsem se vlastně mohl vžít do role českého barbara, zavlečeného jako otroka do Říma,“ řekl Hašek. Různé formace tedy vyšly od Fora Romana městem plným místních i turistů.
Soustavně ponižovaný a nadávky trpělivě nesoucí barbar se pak s obavami blížil ke Koloseu. „Atmosféra byla taková, že s blížícím se Koloseem stoupala zvědavost spojená s mým osudem,“ řekl se smíchem Hašek. Lvi ani jiná trýznění ho nečekali.
„Průvod byl naštěstí ukončen tím, že všechny legie vzdaly čest starostovi Říma,“ uzavřel Hašek s tím, že vrcholným zážitkem byl průvod samotný.

Jan Cihlář


22.4.2010





Lipnice nad Sázavou:
Na Lipnici tesají do kamene tuzemští i zahraniční studenti





To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 22.4.2010

Původně jsem chtěla žulu, ale nakonec mám pískovec a jsem ráda, žula je moc tvrdá,“ vypráví studentka Fakulty umění a designu, ateliéru přírodního materiálu z Ústí nad Labem Zuzana Krčmářová a sklání se nad pískovcovou deskou – z ní vznikne její dílo.
V Kamenosochařském středisku v Lipnici nad Sázavou, odloučeném pracovišti světelské Akademie se totiž v těchto dvou týdnech koná kurz, kde se sedm studentů a studentek z Fakulty umění a designu v Ústí nad Labem a dvě studentky z rakouské Kunstschulle ve Vídni učí základy práce s kamenem. Všichni mladí lidé studují na vysoké škole design nebo výtvarné obory. A protože jsou školy s Kamenosochařským střediskem a potažmo celou Akademií spřátelené, rozhodli se naučit některé studenty, jak s nerosty, alespoň na základní úrovni, pracovat.
Tesat nechce
Zuzana Krčmářová ve svém oboru mnoho příležitostí vyzkoušet si práci s kamenem nemá. Proto se rozhodla, že tento druh umění zakusí. A jaké to je? „Studuji design a kurz beru jako přípravu na sympozium v Drážďanech, kde budeme dělat závěrečné práce,“ vysvětluje studentka.
Jiné mínění má jedna ze dvou rakouských studentek. „Sochařství se věnuji asi půl roku. Baví mě to. Chci se tomu věnovat i nadále,“ nechá se slyšet čtyřiadvacetiletá Silvie Göttlicher z vídeňské Kunstschulle.
Její kolegyně je sice jiného zaměření, ale práce s kamenem ji také velmi baví. „Toto je moje první zkušenost, předtím jsem nikdy nesochala. Musím ale říci, že je to moc pěkné. Studuji malířství, ale příští rok bych se sochařství ráda věnovala,“ vysvětluje s radostným úsměvem Elizabeth Loibner a opět se dává do opracovávání pískovcové desky.
Holky pískovec, kluci žulu
Dívky pracují vždy s pískovcem. Žula je na ně příliš tvrdá, tu necháváme pro kluky. Na žule by si odrovnaly ruce, pískovec je měkčí, tvarovatelnější,“ říká vedoucí Kamenosochařského střediska v Lipnici nad Sázavou Boleslav Dlouhý a prochází mezi pánským osazenstvem budoucích designérů. „Vidíte, i tady je znát, jak je žula tvrdá, kluci mají ovázané ruce, bolí je. Není to nic jednoduchého,“ dodává Dlouhý.
„Se žulou pracujeme poprvé. A rozhodně to není lehké,“ souhlasí třiadvacetiletý student Hynek Poul. „Přijeli jsme se sem naučit základy práce s kamenem, tedy roviny, plochy,“ vyjmenovává Poul a pustí se zase do tesání.
„Učí se tady špicovat, lemovat, udělat plochu. To je pro ně vrchol díla, víc se toho za těch pár dní naučit nemohou. Děti to tady studují tři roky. Je ale dobře, že si také osahají kameničinu,“ míní Dlouhý.

Andrea Bartůňková


23.3.2010





Lipnice nad Sázavou:
Račte na virtuální prohlídku hradu v Lipnici nad Sázavou





To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 23.3.2010

Gotická dominanta značné části Havlíčkobrodska má konečně sobě odpovídající webové stránky. Byly spuštěny ke konci března a na jejich tvorbě se významnou měrou podílel Národní památkový ústav.
„Národní památkový ústav se rozhodl zadat tvorbu webových stránek všech hradů a zámků, které pod něj spadají. Tak se dostalo i na náš hrad,“ usmívá se kastelán Lipnice Marek Hanzlík. Hrad sice do této doby mohli zájemci na internetu najít, ale stránky neodpovídaly plně tomu, co by měly podle Hanzlíka obsahovat.
„Webovky byly pouze informační. Já sám jsem na nich nemohl nic upravovat, takže když jsem potřeboval dát vědět, že bude z důvodu natáčení filmu hrad uzavřen, byl to problém,“ komentuje Hanzlík. Nové internetové stránky si proto nemůže vynachválit.
„Teď můžu do stránek zasahovat tak, jak potřebuji. Můžu tam dát vše hned, což je skvělé. Navíc zde zájemci najdou i nejrůznější doporučení na výlety do okolí blízkého i vzdálenějšího,“ vyzdvihuje kastelán.
Jednou z výrazných novinek nových webových stránek je i virtuální prohlídka hradu, což turisty k návštěvě památky určitě přiláká.
„Myslím si, že stránky jsou rozhodně kvalitní, jsem s nimi spokojen. Do budoucna by měly být navíc propojeny opravdu všechny hrady a zámky spadající pod NPÚ (Národní památkový ústav), čímž by odpadly některé problémy,“ uzavírá Hanzlík.
Zájemci, kteří se chtějí na webové stránky hradu podívat, mohou tak učinit na adrese www.hrad-lipnice.eu.

Andrea Bartůňková


18.3.2010



Lipnice nad Sázavou:
Lipnický amfiteátr hlídají nové sochy




To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 18.3.2010

Návštěvníky, kteří v jarních a letních měsících zamíří do letního amfiteátru v Lipnici nad Sázavou, uvítají v jeho areálu nové sochy. „Jde o díla, která vznikla během loňské Dřevěné Lipnice. Bylo jich samozřejmě vytvořeno víc, tři jsme darovali Havlíčkovu Brodu, jednu Světlé nad Sázavou, další Humpolci. V Lipnici je jich teď trvale instalováno sedm,“ potvrdil starosta obce Ladislav Horký. Dodal ale, že v současné době sice v prostorách amfiteátru sochy jsou, nicméně pro návštěvníky bude lokalita k dispozici až v průběhu dubna. „Další sochy budou vytvořeny i během letošního ročníku Dřevěné Lipnice. Ten se uskuteční na přelomu července a srpna,“ upřesnil Horký.


16.3.2010



Lipnice nad Sázavou:
Otázka pro Marka Hanzlíka, kastelána hradu Lipnice




Otázka v Cestě vrchovinou ze dne 16.3.2010 zněla:
V současnosti se na hradě Lipnice provádějí opravy uvnitř objektu. O jaké opravy se jedná, která firma je provádí, kolik budou stát a kdy bude vše hotové. Jaké zajímavosti připravujete na letošní návštěvnickou sezónu ?

Na hradě Lipnici se v současné době obnovují interiéry 1.patra Thurnovského paláce. Tyto prostory byly v hrubé stavbě rekonstruovány již v 80.letech 20. století, ale rekonstrukce nebyla tehdy dokončena a práce byly zastaveny. V současnosti se k opravám vracíme. Tato etapa bude stát přes čtyři milióny korun a provádí ji firma Haniš s.r.o., s níž již máme velmi dobré zkušenosti, v roce 2006 rekonstruovala schodiště Thurnovského paláce. Zatím bylo prostavěno asi 1,5 mil. Kč. Práce, které byly za tyto prostředky prováděny, byly velmi zajímavé. Jednalo se o rekonstrukci cihelných kleneb z 16. století. Práce to byly velmi náročné i pro specializovanou firmu. Bohužel v letošním roce díky úsporným opatřením nebude stavba pokračovat a otázkou je, jak tomu bude v následujících letech. Nelze tedy říci, kdy budou práce na této etapě dokončeny, ani kdy budou prostory otevřeny pro návštěvníky.
V letošním roce bude v červnu otevřen jedinečný vyhlídkový ochoz na věži Samson, bude otevřena nově upravená archeologická expozice v prvním patře téže věže a bude osazen restaurovaný barokní vyřezávaný rám oltářního obrazu sv. Josefa v hradní kapli. První kulturní program chystáme na 22.května, kdy na hradě vystoupí folklórní soubory Ořešánek a Javorníček. Kromě jiného také máme i nové webové stránky na adrese www.hrad-lipnice.eu.

odpovídal Marek Hanzlík


24.2.2010



Lipnice nad Sázavou:
Miloš Dvořáček dodal radost z hudby




To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 24.2.2010

Pondělní večer v Lipnici nad Sázavou byl magický. Radost z hudby a výbornou schopnost tuto radost přenést na publikum prokazoval v hostinci U České koruny jeden z nejvýraznějších českých bubeníků současnosti, Miloš Dvořáček.
Z dlouhého výčtu jeho spolupráce je zapotřebí zmínit Ivu Bittovou, Vladimíra Václavka či dnes už bývalé –123 minut. Prošel jazzem, bluesem a rozličnou studiovou prací, ale do škatulek zařadit nelze. To ostatně ukazuje jeho nový sólový projekt.
„Dokázal jsem hodinu a tři čtvrtě udržet pozornost dětí druhého stupně základní školy,“ pronesl s nadšením, když se vrátil z vystoupení v místní škole a jal se stavět svou soupravu do rohu narvaného hostince. Za chvíli už držel publikum ve své moci. Bezprostřednost, lehkost a radost byla cítit z každé série úderů, ať už do bubnů, bong či plecháčků, hrnců a rendlíků.
Vtipné vokální vsuvky, improvizace, interakce s diváky a Dvořáčkova virtuozita udržely osazenstvo hospody dvě hodiny ve střehu. A to i děti ze školy, které se přišly na mistra podívat znovu. Nechyběli ani místní hasiči.
Dvořáček připomínal staré kumštýře, kteří se svým uměním objížděli venkov. A ve stejném stylu svůj večer také zakončil. Do kola poslal čepici vojáků z první světové, kterou sebral ze zdi a nechal ji kolovat. Během chvilky byla plná bankovek.

Jan Cihlář


16.2.2010



Lipnice nad Sázavou:
Velká cena Lipnice putovala do Borové




To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 16.2.2010

Velká cena Lipnice nad Sázavou v šachu těch nejmenších školáků se konala již počtrnácté. I letos byli pozváni hráči ze škol z Havlíčkobrodska i nedalekého Humpolce.
Stejně jako v předchozích letech hrají účastníci o putovní pohár. Pokud by ho někdo získal třikrát, zůstal by mu už natrvalo. To se ale zatím nikomu nepodařilo. Letošního ročníku Velké ceny se zúčastnilo dvaačtyřicet šachistů z deseti škol.
Boj o vítězství byl opravdu urputný a bez porážky nakonec ze soutěže neodešel nikdo. Vítězem se stal Vilém Paušíma z Havlíčkovy Borové, stříbro a bronz získali gymnazisté Nicole Creweová a Jiří Matějka z Humpolce. Skvěle si ale vedl i nejmladší lipnický šachista Jan Muzikář z první třídy, který uhrál desáté místo.


12.2.2010



Lipnice nad Sázavou:
Filmy se na Lipnici budou možná točit i letos




To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 12.2.2010

Jednou z možností, jak si národní kulturní památky na sebe vydělávají, je i natáčení filmů. Ať už českých nebo zahraničních. Výjimkou není ani středověká perla Havlíčkobrodska – Lipnice nad Sázavou. Na hradě probíhalo v loňském roce natáčení zahraničního historického filmu o Faustovi v téměř celoevropské koprodukci.
„Natáčení probíhalo pod taktovkou ruského režiséra a francouzského kameramana. Pokud se dostane do našich kin, těšíme se na to, že tam Lipnici uvidíme, protože architekti hrad někde dostavovali nebo měnili, takže to bude hodně zajímavé,“ nechal se slyšet kastelán hradu Marek Hanzlík. Natáčení se též zúčastnilo mnoho komparsistů z celého Havlíčkobrodska a okolí. Výsledek další filmařské práce, v níž je mnohokrát zastoupen právě hrad Lipnice, můžeme v současnosti vidět na našich obrazovkách. „Na začátku letošního roku začali v televizi dávat seriál Ať žijí rytíři. A hlavní zloduch, kterého hraje Pavel Kříž, má své sídlo právě na Lipnici, takže odtud je pořízeno mnoho záběrů,“ usmívá se Hanzlík. Zda letos bude nebo nebude Lipnice opět hostit filmařské štáby, není zatím podle kastelána jasné.

Dva štáby už přijely
„Dopředu skutečně nemůžu říci, zda se tady natáčet bude, ale na obhlídce už tady byly dva filmové štáby. Dá se předpokládat, že nějaké filmování zde proběhne,“ nechává viset otazník ve vzduchu Hanzlík. Pokud by ale na Lipnici filmaři chtěli zavítat, určitě by se tomu kastelán nebránil. „Pro nás by to bylo samozřejmě přínosné. Peníze, které filmové společnosti za pronájem hradu platí, totiž na hradě i zůstávají a je možné je hned obrátit do údržby a oprav hradu. To je pro nás velmi důležité, protože naše prostředky jsou velmi omezené,“ upozorňuje kastelán. Nejen velké opravy mají na pořadu dne i v zimě na hradě Lipnice nad Sázavou. Stejně důležité jako velké, jsou i ty malé opravy. „Jsem rád, že budeme moci tuto sezonu návštěvníkům opět prezentovat opravený a zrestaurovaný barokní vyřezávaný rám oltářního obrazu svatého Josefa. Ten byl umístěn v hradní kapli, kam se vrátil zhruba po sto padesáti letech,“ těší se kastelán hradu Marek Hanzlík.
Obraz i s rámem byl totiž po velkém požáru umístěn v lipnickém kostele sv. Víta, odkud jej správa hradu získala zpět zhruba před pěti lety. „Celý obraz i jeho rám však byly v žalostném stavu, proto jsme postupně přistoupili k restaurování tohoto vzácného a krásného kusu,“ vysvětluje Hanzlík.
V sezoně 2010 už bude podle Hanzlíka obraz i s rámem na svém místě. „Letos v dubnu se nám zřejmě konečně podaří instalovat onen barokní rám, který dlel teď po dva roky u restaurátorů. Tím dostane hradní kaple jistý punc výjimečnosti, který si určitě zaslouží,“ pyšní se oprávněně kastelán Hanzlík.
V hradní kapli si během roku řekne své ano na pět desítek ženichů a nevěst.


10.2.2010



Lipnice nad Sázavou:
Hrad Lipnice nad Sázavou žije opravami i během zimy





To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 10.2.2010

Ani v zimním období se na hradě Lipnice v Lipnici nad Sázavou nic neuložilo k zimnímu spánku. Oprav interiéru je stále dost, takže tady nikdo rozhodně nezahálí.
„V současné době na hradě pracuje stavební firma, která upravuje první patro Thurnovského paláce, což je ten palác, který má střechy,“ vysvětluje kastelán dominanty havlíčkobrodského okresu Marek Hanzlík. „Lipnice je hrad, který v minulosti vyhořel, a část ho byla zrekonstruovaná v 80. letech 20. století. Rekonstrukce ale nebyla dokončena, takže vše zůstalo ve stavu, který nebyl uzpůsoben k tomu, aby do něj vkročila noha návštěvníka,“ ponoří se do minulosti Hanzlík.
Postupem doby se získávaly finanční prostředky, proběhlo několik stavebních úprav, především ve velkých sálech prvního patra Turnovského paláce. Ty se pak využívaly pro různé kulturní a společenské akce a pro komerční účely.

Oprava za pět milionů korun

V minulém roce začala památková obnova právě onoho prvního patra. „Počítáme, že nás celá oprava vyjde asi na pět milionů. Náklady jsou rozděleny do několika let. V minulém roce jsme získali jeden a půl milionu z Programu záchrany architektonického dědictví a tyto peníze jsme proinvestovali právě v rámci první etapy obnovy prvního patra Thurnovského paláce,“ informuje kastelán.
A na čem se v prvním patře pracuje? „Především se zaměřujeme na obnovu různých historických konstrukcí, například kleneb, které spadly poté, co hrad vyhořel a dlouhodobě do něj pršelo, takže horizontální konstrukce nakonec spadly,“ poukazuje na smutná období hradu Hanzlík.
Řemeslníci během prací našli ve zdech několik archeologických nálezů. „Objevili jsme třeba kosti, kachle, ale na stropě je zde i historická freska,“ vyjmenovává jeden z pracovníků Jakub Urban. Na konci rekonstrukce by se proto místnosti měly co nejvíce přiblížit své původní podobě . „Jeden sál má zajímavou hřebínkovou klenbu, která je dost jedinečná i v rámci českých hradů. A tato místnost byla v devatenáctém století čistě účelově přepažena příčkou na dva prostory. My teď příčku odstraňujeme, aby sál mohl být pro návštěvníky otevřen opět ve své původní kráse,“ těší se Hanzlík.
Zda se bude letos v opravách pokračovat je, ale podle Hanzlíka zatím jedna velká neznámá. Kvůli hospodářské krizi totiž na památky, které nejsou vyloženě v havarijním stavu, peníze nezbývají.
Přesto ale na jedné části hradu opravy skutečně spěchají. „Velmi rychle je potřeba staticky zajistit torzo velké věže. Potřebujeme na to ale asi pět milionů a největší problém je, že je musíme získat najednou. I kdybychom totiž opravovali dva roky, lešení tam musí stát pořád, a to jsou statisíce. Snažíme se proto získat finance ze státních fondů,“ poodkrývá kastelán. Hrad bude i v roce 2010 žít nejen velkými stavbami. Správa hradu by ráda konečně po dlouhých letech slibování návštěvníkům zpřístupnila ochoz na věži Samson, který už je dokončen.
„Můžeme slíbit, že ho v této sezoně opravdu otevřeme. Teď jde jen o to, abychom také stihli ještě upravit také přístupovou komunikaci. Nutno ale říci, že tam však zbývají už jen kosmetické úpravy. Takže v letošním roce určitě nabídneme návštěvníkům nádherný zážitek v podobě vyhlídky z věže Samson,“ pyšní se Hanzlík. Kastelán ale přemýšlí o úpravách i do budoucna, jednou z dalších priorit je podle něj získání finančních prostředků na úpravu přístupové komunikace k hradu.

Důstojnější příjezdová cesta
„Je naše ostuda, že k národní historické památce, kterou hrad Lipnice bezesporu je, vede coby přístupová komunikace cesta z panelů, která byla původně provizorní při velké rekonstrukci v minulém století,“ vysvětluje kastelán. Překážkou jsou podle něj hlavně finance. „My jsme vlastně až doteď nesehnali dostatečné množství financí na to, abychom ji upravili tak, aby byla důstojná stejně jako cíl, k němuž vede. To jsou ale plány na další léta, možná desetiletí. Uvidíme, jak rychle se náš stát oklepe z krize, a kdy bude možné prostředky sehnat,“ uzavírá Hanzlík.


9.2.2010



Lipnice nad Sázavou:
V hradní kapli se zaskví opravený barokní rám



To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 9.2.2010

Nejen velké opravy mají na pořadu dne i v zimě na hradě Lipnice nad Sázavou. Stejně důležité jako velké, jsou i ty malé opravy. „Jsem rád, že budeme moci tuto sezonu návštěvníkům opět prezentovat opravený a zrestaurovaný barokní vyřezávaný rám oltářního obrazu svatého Josefa. Ten byl umístěn v hradní kapli, kam se vrátil zhruba po sto padesáti letech,“ těší se kastelán hradu Marek Hanzlík.
Obraz i s rámem byl totiž po velkém požáru umístěn v lipnickém kostele sv. Víta, odkud jej správa hradu získala zpět zhruba před pěti lety. „Celý obraz i jeho rám však byly v žalostném stavu, proto jsme postupně přistoupili k restaurování tohoto vzácného a krásného kusu,“ vysvětluje Hanzlík.
V sezoně 2010 už bude podle Hanzlíka obraz i s rámem na svém místě. „Letos v dubnu se nám zřejmě konečně podaří instalovat onen barokní rám, který dlel teď po dva roky u restaurátorů. Tím dostane hradní kaple jistý punc výjimečnosti, který si určitě zaslouží,“ pyšní se oprávněně kastelán Hanzlík.
V hradní kapli si během roku řekne své ano na pět desítek ženichů a nevěst.

4.2.2010



Lipnice nad Sázavou:
Maminka: Hanička se moc těší, doma jsme se učili.



To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 4.2.2010

V Lipnici přišlo k zápisu osm dětí, škola tak bude muset znovu žádat o výjimku.

„To je louka, na ní lípa. A na lípě ptáček pípá. Umí jenom pí, píp, píp, brzy bude zpívat líp!“
Výborně, Honzíku,“ chválí budoucího prvňáčka Jaroslava Jonášová, které děti, chystající se do první třídy v roce 2010/2011 projdou pod rukou.
Některé děti jsou nervózní, jiné ne. Všechny ale zvládají pojmenovat zvířata, ovoce i zeleninu bravurně. Stejně tak umí říci, odkud jsou a určit číslice.

Doma se připravovaly

Je vidět, že se děti doma s rodiči náležitě připravovaly.
„Doma se už syn učil básničky i nejrůznější geometrické tvary, které umí vyjmenovat. Do školy se moc těší, tak jsme na něj zvědaví, snad mu to vydrží,“ usmívá se maminka malého Hynka Výborného z Krásné Hory.
Do první třídy lipnické základní školy nastoupí ve větší převaze chlapci. Děvčata přišla k zápisu pouze tři.
„Doma jsme se samozřejmě učili, aby se Hanička uměla dobře podepsat, počítat do dvaceti a podobně. Hodně se těší,“ vypráví maminka malé Haničky Lemberkové.
„K zápisu přišlo osm dětí, což je pro nás setrvalý stav. Stejně jako v ostatních letech budeme i letos žádat o výjimku,“ poukazuje ředitelka školy Blanka Lhotková. Pořád ale podle svých slov nehází flintu do žita. „Zatím máme ještě naděje, přestože se z Lipnice mladé rodiny spíše stěhují,“ uzavírá Lhotková.

Honzík Koťara
Lipnice nad Sázavou
Do školy se moc těším, nejvíc se těším na to, až budu psát. Už umím některá písmenka a taky jsem se naučil počítat do deseti. Učím se doma s maminkou. Už mám nakoupené i nějaké věci. Po školce se mi moc stýskat nebude, ve škole je to lepší.
Tomášek Krbaťa
Dolní Město
Moc se těším, až začnu chodit do školy, ve školce už mě to moc nebaví. Doma se učím třeba počítat a ve škole se toho budu učit mnohem víc. Těším se, až budu umět číst, některá písmenka už umím, ale ještě ne všechna, těším se, až si přečtu pohádku.
Matěj Hejkal
Lipnice nad Sázavou
Do školy se těším strašně moc. Nejvíc na to, až se naučím číst a budu si moct sám přečíst knížky a maminka už mi je nebude předčítat. Taky se moc těším na úkoly, to mě bude určitě bavit. Už umím počítat do deseti. Školka mi chybět asi nebude.
Karolínka Dundáčková
Lipnice nad Sázavou
Já se moc do školy netěším, protože se tam musí učit. Mnohem raději bych zůstala ve školce, tam mě to baví a učit se tam nemusím. Nemusím dělat žádné úkoly a tak. Chybět mi ve škole asi nebude nic, ale kdybych mohla zůstat ve školce, bylo by to lepší.
Hyneček Výborný
Krásná Hora
Do školy se strašně moc těším. Ze všeho nejvíc se těším na úkoly, protože ty dělám moc rád. Myslím, že ze školky mi nebude chybět vůbec nic. Už umím počítat, znám i některá písmenka a těším se, až budu taky umět sám číst, to bude paráda.
Péťa Michalíček
Lipnice nad Sázavou
Nejvíc se těším na družinu, tam si budu moct hrát a povídat si s kamarády. Ale ve školce bych nezůstal, těším se do školy, ale ne moc na učení, spíš na tu družinu. Už umím písmena, hlavně ta na začátku abecedy, ale těším se, až budu umět všechna.
 
Natálka Hanáková
Broumova Lhota
Moc se do školy těším. Ještě nevím přesně na co, ale určitě si myslím, že mi tam ze školky nebude nic chybět. Už mám koupený penál a tužky a taky růžovou aktovku. Jsem nachystaná do první třídy a těším se, až půjdu v září poprvé do školy.
Hanička Lemberková
Lipnice nad Sázavou
Těším se strašně moc, až se budu učit. To mě bude bavit asi úplně nejvíc. K narozeninám asi dostanu od tety i aktovku, takže pak už se budu jen těšit na září, až půjdu poprvé do školy a budu si psát do svýho sešitku a budu psát písmena i číslice.
 
   


Andrea Bartůňková