Lipnice nad Sázavou

neoficiální stránky

Lipnice n.S. v tisku - rok 2009

Následující přehled představuje výňatky z tisku, které se nějakým způsobem týkají naší Lipnice n.S. Snažím se sledovat hlavně regionální tisk - tedy Deník havlíčkobrodska a Cestu vrchovinou. Není vyloučeno, že mi mnohé unikne - budu rád, když dostanu tipy, upozornění ...

15.12.2009



Večer s hudbou Jaromíra Holendy


Pod tímto názvem vyšel dne 15.12.2009 článek v Cestě vrchovinou:

Ve středu 2.prosince 2009 se konal v sále jihlavské ZUŠ Večer poezie a hudby, jehož hlavním cílem bylo Představení autorské hudební tvorby lipnického rodáka Jaromíra Holendy. Během první poloviny večera zazněl jeho Cyklus šesti melodramů a šest písní, které autor vytvořil na texty básní ze sbírky Zpěvy Vysočiny Jaroslava Točíka, někdejšího profesora češtiny Střední průmyslové školy v Jihlavě, kde se oba zmínění autoři v rolích žáků (J.Holenda) a učitele (J.Točík) potkali. Nyní po padesáti letech, se setkali znovu a na základě jejich spolupráce vznikly dnes uváděné cykly melodramů a písní.
V melodramech, které jsou komponovány pro klavír a příčnou flétnu, byl přednes svěřen lipnickému knězi P.Pavlu Veithovi. Písně, rovněž za doprovodu příčné flétny a klavíru, přednesl barytonista Petr Svoboda. V profesionálním podání i obou dalších zúčastněných interpretů (Dita Urbánková-Čeledová -flétna, Hana Augustová - klavír) vynikla bohatá harmonie kompozice a invence melodické linky, jak zpěvního, tak i flétnového partu. Ve všech částech obou cyklů se autorovi podařilo hudebně vystihnout obsahové sdělení textu, takže výsledek byl velice kompaktní a působivý.
Ve druhé části zazněly skladby autorů Césara Francka, Pietra Mascaniho aj., v nichž svoje pěvecké umění předvedli sólisté Mgr. Dana Fučíková, Jana Petráňová, P.Pavel Veith za klavírního doprovodu Hany Augustové, Lubomíra Šrubaře, Hildegardy Veithové a již zmíněné flétnistky Dity Urbánkové - Čeledové.
Celý koncert moderovaný Milanem Holendou proběhl v příjemné přátelské atmosféře. Posluchači v závěru koncertu složili panu Jaromíru Holendovi hold za jeho tvůrčí počin.

LH



12.12.2009



Lipnice nad Sázavou:
Vánoční dílna v Lipnici pro děti i rodiče



To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 12.12.2009

Zdejší učebna patřila dětem i jejich rodičům, kteří se chtěli něco naučit, vyrobit zajímavý vánoční dárek a popovídat si.
„Na programu jsme měli vánoční dekorace, ozdoby, adventní věnce, dárky, zkrátka vše, co k Vánocům patří,“ objasňuje učitelka, která má dílnu na starosti Stanislava Dvořáková.
Výtvarné dílny v Lipnici si na nezájem ze strany rodičů a dětí stěžovat nemohou. „Kromě vánoční jsme dělali letos i velikonoční dílnu. Lidé se hlásí až tak týden před konáním, ale vždy jich je dostatek, dílny máme naplněné,“ usmívá se Dvořáková.



22.10.2009



Lipnice nad Sázavou:
Památník padlých Haška nenahradí



To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 22.10.2009

Památník padlých první světové války zpět na původní místo! O to usilovalo několik starousedlíků a zastupitelů v čele se starostou Lipnice nad Sázavou Ladislavem Horkým. „Koncepční záměr přesunu Památníku padlých trvá zhruba tři roky. Chceme jej vrátit na jeho původní místo, což je u přístupu k hradu, tedy tam, kde dnes stojí památník Jaroslava Haška,“ vysvětluje starosta Lipnice nad Sázavou Ladislav Horký. Památník ale zatím zůstává na svém místě, tedy na Starém hřbitově. „Přesun nebyl zastupiteli schválen, což mě osobně velmi mrzí, protože jsem se v tom angažoval společně s mnoha starousedlíky. Je to pro mě zklamání,“ vyjádřil se starosta s tím, že pokud by v budoucnu někdo chtěl usilovat o přesun památníku, on to určitě nebude. „Nebudu na to mít již dostatek energie, přenechám to někomu dalšímu,“ uzavřel starosta Horký.



24.9.2009



Lipnice nad Sázavou:
Z Lipnice jezdili k ohni až do Humpolce



To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 24.9.2009

V sobotu uplynulo 140 let od zničujícího požáru lipnického hradu. Tehdy, 19. září 1869, byla neděle, když oheň sežehl kamenný hrad a spolu s ním lehlo popelem 61 stavení, mezi nimi kostel, škola, radnice a 18 sýpek plných obilí.
V Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě o tom visí dramatický obraz Jaroslava Panušky. „Následky požáru nebyly zahlazeny dodnes, výrazné stopy jsou patrné zejméma v Trčkovském paláci, ze stropu trčí ohořelé fošny. Protože v plánu není rekonstrukce hradu, ale pouze jeho konzervace, stopy po požáru zůstanou trvale,” říká kastelán hradu Marek Hanzlík.
O čtyři roky později byl v Lipnici založen sbor dobrovolných hasičů. Kuriózní je, že mezi prvními hasiči byli členové pěveckého kroužku a farář Josef Tichý. Jeden ze zakládajících členů za hasičskou čest o deset let později položil život - tkalce Václava Štěpánka tažení stříkačky k ohni v Dolním Městě vyčerpalo až k smrti. Jak výjimečné postavení hasiči z Lipnice měli, svědčí seznam obcí, do nichž se stříkačkou spěchali, ty dálky s koňskou tažnou silou jsou neuvěřitelné: Německý Brod, Humpolec, Světlá nad Sázavou, Okrouhlice, Krásná Hora, Věž, Bratroňov, Jedouchov, Kojkovice, Vadín, Březinka, Babice, Perknov, Vitonín, Volichov, Vilímovec, Lipník, Dolní Město, Radostovice, Meziklasí, Koňkovice, Loukov, Bystrá, Řečice, Budíkov, Kejžlice a Čejov.

Kámen pro českého starostu

Nejvýznamnější osobností českého hasičského hnutí první poloviny 20. století byl bývalý starosta Německého Brodu František Raupach. Je pochován na starém hřbitově u kostela sv. Vojtěcha v Havlíčkově Brodě.
„Muži, který byl od roku 1934 starostou České zemské hasičské jednoty, chceme odhalit pamětní desku. Jsem rád, že se za tuto myšlenku postavil sbor dobrovolných hasičů v Lipnici nad Sázavou a že pod svůj osobní patronát si to vzal Boleslav Dlouhý, který dvacet let stál včele tohoto sboru,” říká František Grubauer, starosta okresního sdružení hasičů Havlíčkobrodska.



9.9.2009



Lipnice nad Sázavou:
Čerstvě opravená školka v Lipnici děti teprve přivítá



To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 9.9.2009

Rozšíření hygienického zázemí pro více dětí, to byla práce pro stavební dělníky, kteří přes prázdniny působili v mateřské školce v Lipnici nad Sázavou. Dosud školka fungovala na výjimku a starosta ji chtěl přizpůsobit vyššímu počtu dětí, i za cenu posunutí začátku školního roku. „Původně jsme počítali s otevřením v pondělí, ale ve školce se ještě maluje. Do čtvrtka už by však mohlo být hotovo,“ sdělil starosta Lipnice Ladislav Horký. Zrenovovaná školka nyní poslouží až třiceti dětem, v současnosti jich je přihlášených dvacet sedm. „Ani do budoucna se o naplnění školky nebojíme, dětí stále přibývá,“ dodal starosta Horký.



10.6.2009



Amfiteátr zkrášlily sochy


Pod tímto názvem vyšel dne 18.8.2009 článek v Cestě vrchovinou:

Náměstí v Lipnici nad Sázavou poslední červencový týden patřilo řezbářům. Od pondělí do pátku zde z kmenů lip, kaštanů, smrků, javorů a topolů vytvářeli až třímetrové sochy. Práce řezbářů byly nosnou náplní akce Dřevěná Lipnice, jejíž součástí byla i řezbářská párty či řezbářský jarmark.
Před zraky diváků zde tvořilo svá díla sedmnáct řezbářů, které vedení obce oslovilo po celé republice. Tématem prací byl smích soch. Po dokončení soch následovala první srpnový den řezbářská párty, při níž byly spáleny všechny hobliny, piliny a odřezky.
V průběhu soboty sochy směřovaly do lipnického amfiteátru, který svou přítomností zkrášlily. Tady již byly připraveny žulové podstavce z lipnického lomu, z nichž některé váží téměř půl tuny.
Do Lipnice nad sázavou každoročně zavítá tisíce turistů. Ti zajdou k hrobu spisovatele Jaroslava Haška, zastaví se v domku, kde pobýval a jejich kroky vedou i do hradu. Zastaví se i na malém náměstí, kde mohou shlédnout hrající kašnu, nebo pět metrů vysokou kamennou jednohubku od výtvarníka Radomíra Dvořáka. Ta připomíná kuchaře – okultistu, který v Haškově románu provázel na válečné frontě vojáka Švejka. Někteří turisté dojdou i do nedalekého lomu, kde na ně čeká kamenný triptych od již zmíněného havlíčkobrodského výtvarníka – Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy a Zlaté oči.
V Lipnici je toho k vidění dost. Proto se nelze divit, že tato obec návštěvníky nejen z Čech, ale i ze zahraničí, láká.

mal



17.8.2009



Lipnice se oblékla do středověkého hávu


To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 17.8.2009

Lipnice nad Sázavou - Hlavní atrakcí pro návštěvníky byly souboje, historické kostýmy, tanečnice a ohňostroj.
„Přišel jsi mě zabít?“ „Ne, jen varovat.“ Kordy se zkříží.
„Opusť svého přítele Albrechta z Valdštejna, Adame Trčko z Lípy!“ Kordy se opět zkříží. Na hrdlo Adama Trčky teď tlačí smrtící hrot, ale Trčka se nevzdává a šikovným úskokem nebezpečí odvrátí.
Po souboji tržiště zase ožije. „Pivo, pojďte se osvěžit!“ „Boty, botky, botičky!“ „Dobroty slané i sladké, ochutnejte!“

Nejen šermíři, ale i jarmark nabízející poutníkům zlatavý mok i jiné osvěžení alkoholického i nealkoholického složení, cukrátka a slané i sladké pochutiny, tradiční artikly řemeslné výroby jako boty, oblečení, keramiku, to vše bylo k vidění v sobotu na hradě Lipnice vyšňořeném do vlajek, erbů a korouhví. Konaly se zde totiž tradiční středověké slavnosti, na něž se sjíždí hosté z širokého okolí.
Majestátním hradem se tak nosí bohatě oděné šlechtičny, méně zámožní trhovci a řemeslníci, stráže s halapartnami a meči. Všichni, kdo na středověké slavnosti patřili.

Tanečnice z Orientu
Bohatý program, jenž pořadatelé pro připravili, zahrnoval nejen umění šermířské, ale i ukázku středověkých písní a nechyběly ani orientální tanečnice a večerní ohňostroj.
„Tanečnice jsou strašně hezký. Moc se mi líbí, jak tancují, jak jim cinkají šaty,“ upírá oči na tančící krásky desetiletá Natálka Borůvková z Havlíčkova Brodu.
Mladí jinoši zase nemohou spustit oči z umění šermířského. Někteří si neodepřou možnost zakoupit u trhovců také podobné meče či nože.
Mladým dívkám se zase nejvíce líbí odění šlechtičen.
„Kostýmy se mi moc líbí, taky bych si chtěla nějaký vyzkoušet. Jsou krásný,“ říká toužebně devítiletá Kateřina Holemářová ze Žďáru nad Sázavou. „Moc se mi tu líbí, nejlepší jsou kejklíři, ale ohňostroj neuvidím, až do večera tady asi nebudem,“ dodává posmutněle holčička.

Středověké boty
Na jarmarku se mnozí návštěvníci zastavují u stánků se středověkým oblečením, doplňky a botami. Velmi působivé jsou především kožené boty se špičatou špičkou.
„Trvá celkem dlouho, než se takové boty vyrobí. Většinou se dělají podle předlohy, nejčastěji se čerpá z dobových pramenů,“ vypráví prodávající Alena Sokolová z Brna.
„Tady ještě jejich prodej není běžný, pokud kupující nepatří k nějaké středověké hudební, šermířské či divadelní skupině. Třeba v Německu je o ně mnohem větší zájem než u nás,“ vysvětluje Sokolová. Ona sama se přitom zabývá výšivkou zlatou nití, která je k vidění u dalšího stánku. „Je to těžké a zdlouhavé, jako každé řemeslo, ale baví mě to,“ dodává Sokolová.

Andrea Bartůňková



22.7.2009



Poslanci si zvedli cenu své dovolené. O třicet dva korun


To je nadpis článku z deníku Dnes ze dne 22.7.2009

Poslanci si zdražili vlastní dovolenou. Zvýšení cen ve sněmovních rekreačních střediscích však vyvolává buď další kritiku, anebo posměch. V Lipnici nad Sázavou se cena za osobu s plnou penzí po dlouhých letech zvýšila o 32 korun na 241. V zimním areálu v Harrachově pak o 26 korun – na 252. Obě musí dotovat stát asi pěti miliony korun ročně.
Ukázalo se, že ceny za "odborářskou" dovolenou jsou v dolní komoře hodně citlivé téma. "Jsou to prostě režijní ceny. A platí jistý status quo, nejhorší by bylo do toho naběhnout a žádat radikální změny," míní každoroční návštěvník Lipnice, poslanec Jaroslav Krákora z ČSSD.
"Vždyť tady každý rok shodím několik kilo!" pochlubí se sportovní aktivitou v bazénu s posuvným zastřešením a pak dodá: "Ale po dovolené je zase rychle naberu zpět..."
Jinak je v poslaneckém rekreačním středisku v Lipnici nad Sázavou polední klid. Rekreanti se po obědě jen pomalu trousí s kávičkou ven na terasu, kde se uvelebí ve stínu markýzy do křesílek.
"Uznejte, je tu klid. Proto sem pravidelně jezdím, dvanáct let jsem nebyl na dovolené v cizině," vypráví spokojený Krákora. "Už mám vztah k tomu místu. Je tu bazén, lesy plné hub, s panem správcem jsme kámoši, večer zajdeme na náměstí do Haškovy hospody," vypočítává třiapadesátiletý poslanec.
Ve Sněmovně je od roku 2002, letos se ceny v jeho oblíbené Lipnici zvedly – o 32 korun. Z původních 209 korun na nynějších 241 denně za jednu osobu s plnou penzí. "Nejezdím sem kvůli tomu, že je to levné. Mám to tu rád, jezdil bych sem, i kdyby to stálo čtyři sta nebo osm set korun," dušuje se.
Možná ano – Jaroslav Krákora byl jediný z oslovených poslanců, který umožnil reportérům MF DNES vstup do střeženého areálu. I když mu to ostatní kolegové rozmlouvali, chtějí mít klid. O ten se jim stará puntičkářský správce Josef Juřina.
V desetibodovém provozním řádu střediska je například zákaz vstupu návštěv jinam než do recepce, zákaz psů (ti štěkají) a zákaz pobytu dětí mladších tří let (ty zase moc brečí). Areál je oplocený a hlídaný psy, zahrada přepečlivě upravena – zastřižený trávník, udržované keře. Letos tu před volbami mimo jiné odpočívali Petr Nečas či Daniel Petruška z ODS. Oni i ostatní poslanci nechtějí být rušeni.
A také se vyhýbají otázkám, zda zrovna poslanci se základním platem 65 tisíc korun plus spoustou nejrůznějších příplatků mají mít dovolenou dotovanou státem.
Předseda Sněmovny Miloslav Vlček z ČSSD se nejprve pochlubí, že to byl on, kdo zařídil ono zvýšení cen. "Zadal jsem kancléři úkol, aby ceny zvedl. Zda je to dostatečné, nevím, protože neznám a neviděl jsem přesné kalkulace. Platí, že Poslanecká sněmovna nesmí vytvářet zisk," říká Vlček.
Tržní ceny jsou vidět o kousek dál. Penzion Brixen na náměstí nabízí pokoj se snídaní za 700 korun za osobu a noc. Jenže poslanecké zařízení dotuje státní rozpočet. A to zhruba třemi miliony korun ročně, od rekreantů se přes léto vybere přes jeden milion.
Tři čtvrtiny návštěvníků tvoří úředníci Sněmovny, zbytek zákonodárci. Přes rok se areál využívá hlavně pro výjezdní schůze různých sněmovních výborů. Na svá stranická jednání si klidný areál na Vysočině oblíbili hlavně lidovci.
Místní jsou s přítomností vlivných spokojeni. Poslancům se tu tak líbí, že si při rozdělování dotací ze státního rozpočtu vždy vzpomenou, kde byli v létě. Třeba loni poslali peníze na záchranu gotického kostela, předtím na sportovní a sociální zázemí pro základní školu.

Václav Dolejší



19.6.2009



Lipnici budou chránit žuloví rytíři


To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 19.6.2009

Lipnice nad Sázavou - Nádvoří hradu Lipnice osiřelo. Ustalo ťukání kladívek a dlátek, které od minulého týdne slyšeli všichni kolemjdoucí od rána až do večera.
Třetí mezinárodní ročník Kamenosochařského sympozia s názvem Sekání na hradě Lipnice 2009 se totiž nachýlil ke konci. „Stihli jsme všechno, co jsme potřebovali. Máte tu skvělý kámen,“ pochvaluje si bulharský student Petar Neshew se svojí kolegyní a partnerkou Julií Udalovou. Jejich projekt na téma Ve víru času představuje Sedícího muže.
To Mirka Bártová, jejíž socha představuje Blesky, tak spokojená není. „Potřebovala bych na to víc času. Je na tom práce ještě tak na dva týdny,“ usmívá se studentka lipnického Kamenosochařského střediska.
„Naši studenti je budou moci dokončit, ostatní tady práci nechají,“ upřesňuje vedoucí Kamenosochařského střediska v Lipnici nad Sázavou a také otec celého sympozia Boleslav Dlouhý.
Oproti minulým ročníkům sochy na hradě nezůstanou. „Během dnešního dne sochy odvezeme. V létě se tady totiž bude točit ruský film. Budou proto částečně umístěny u nás ve středisku a část jich, ještě s maturitními díly, poputuje na výstavu do Kaliště,“ vysvětluje Dlouhý.
Z letošního sympozia vyjdou také dva žuloví rytíři, kteří by se měli stát opatrovníky obce Lipnice. „Rytíři by měli stát u bývalé městské brány. Zatím ale nejsou hotovi a také se čeká na peníze, není to levná záležitost,“ uzavírá Dlouhý.

Andrea Bartůňková



15.6.2009



Rej noci svatojánské letos ovládne celý hrad Lipnice


To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 12.6.2009

Lipnice nad Sázavou - V pořadí již desátý ročník festivalu Lipnice 2009 – Rej noci svatojánské startuje už za týden - v sobotu 20. června.
Jde o jubilejní 10. ročník, a proto je celý festival koncipován netradičně – do všech prostor hradu Lipnice. „Program hlavní hudební scény na nádvoří hradu bude postaven na vystoupeních skupin: Jasná Páka, Hudba Praha, Wohnout, Prague Ska Conspiracy, Xindl X, Dukla Vozovna, Kejvavý Koně. Vystoupí tu i kapely RedNose, Ty Syčáci, Nupagadi, Upland, Šatlava...,“ prozrazuje organizátor Petr Miksa.
Vítězové Rockové Vysočiny
Jenže k vidění a slyšení tu bude mnohem víc. Vystoupit tu totiž mají i vítězové soutěže Naděje Beatu a soutěže Rocková Vysočina, která do ledna probíhala v brodském clubu Effect. Tento ročník byl velmi úspěšný a plný vyrovnaných výkonů, které porotcům výběr neulehčily. Na Malé scéně v prostoru hradního sálu se pak představí řada písničkářů, jako je třeba zajímavá slečna - Crazy Áňa, Nikola Brasko, Marcel Kříž.
„Program festivalu dokreslí na třetí scéně v rytířském sále výtvarné dílny, happeningy a noční ohňová vystoupení,“ dodal Miksa.
Vstupenky se dají koupit do 19. června za 269 korun v obvyklých předprodejích. Ovšem kvůli omezené kapacitě hradu je omezen i počet vstupenek, takže raději nenechávejte jejich koupi na poslední chvíli. Více informací najdete na www.rejnoci.cz.

Kateřina Malá



10.6.2009



Kamenosochařské sympozium


Pod tímto názvem vyšel dne 9.6.2009 článek v Cestě vrchovinou:

Hrad Lipnice nad Sázavou opět ožije prací kamenosochařů. V předposledním červnovém týdnu, od 11. do 18. června, se tady koná v pořadí již třetí Mezinárodní kamenosochařské sympozium. Nosnou myšlenkou letošního setkání mladých kamenosochařů – studentů uměleckých škol je ztvárnění díla na téma „Ve víru času.“ Svoje sochy studenti budou vytvářet z žuly a pískovce.
Jak uvedl Boleslav Dlouhý z Kamenosochařského střediska Lipnice nad Sázavou, sympozia se zúčastní, vedle místních studentů, také studenti ze sochařské školy z Kunína v Bulharsku, dále sochařská škola Anežky České v Českém Krumlově a akademická sochařka MgA. Jitka Kateřina Trčková. V jednání je i účast studentů ze sochařské školy Hořice a sochařské školy z Rakouska.
Sympozium se uskuteční na nádvoří hradu Lipnice, a to 11.června od 9,30 do 18 hodin, od pátku 12.června do středy 17.června od 8,30 do 18 hodin a 18.června od 8,30 do 13 hodin. Sympozium je přístupné veřejnosti.



10.6.2009



Lipnické náměstí jde do finále


To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 8.6.2009

Lipnice nad Sázavou Dlážděná silnice, opravené schody k místnímu kostelu a všechno v kameni tak, jak se na obec pyšnící se hradem na svém vrcholu sluší a patří. Sen se už zřejmě brzo stane realitou v Lipnici nad Sázavou.
„Tento rok by měla být dokončena poslední etapa rekonstrukce zdejšího náměstí, která probíhá už od roku 2004,“ uvedl starosta obce Ladislav Horký. Od té doby prošlo centrum města proměnami. Změnily se technické sítě, přechody a zastávky byly umístěny tam, kde mají být. Město vyšlo vstříc i invalidním občanům.
„Přechody jsou bezbariérové, je zde také postaven nový chodník kvůli lepší bezpečnosti lidí. Všechno je z kamene, aby se materiál i zpracování co nejvíce hodilo k hradu,“ vysvětluje starosta.
V současné době zbývá ještě vyměnit technické sítě v dolní části náměstí a rekonstrukce schodů ke kostelu.
„Náklady jsou vysoké, celkem se úpravy vyšplhaly přibližně ke 22 miliónům,“ dodává Horký.
Stavební práce by měly být hotové do konce letošního listopadu. Žádné omezení v obci kvůli úpravám obec neplánuje.


27.5.2009



Kastelán: Filmařské štáby mají někdy bizarní požadavky


To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 27.5.2009

Lipnice nad Sázavou - Anketa o nejpohádkovější zámek. Soutěž, jíž se účastní všichni, kdo chtějí svůj oblíbený hrad či zámek vidět jako ten nejlepší.
Z Havlíčkobrodska má mezi hlasujícími své zastánce také Lipnice nad Sázavou, charismatický hrad tyčící se nad svým okolím. A právem hrdí jsou na něj jeho příznivci. Hrad se totiž už v minulosti stal objektem nejen pro české, ale i světové filmaře. Hostil také spoustu hvězd stříbrného plátna. A ty mají své nezapomenutelné manýry. Své o tom ví zdejší kastelán Marek Hanzlík.

Mohl byste říci, co všechno se tu už natáčelo?
Víte, Lipnice je strašidelný hrad, má obrovské kouzlo. A právě pro to kouzlo si ji v roce 1970 vybrali filmaři z České televize, aby zde natočili českou verzi hraběte Draculy. Místní lidé na to vzpomínají dodnes, protože byli také v komparsu, to byla obrovská událost.

Pak byl ale hrad na dlouhou dobu zavřený.
Ano, dělaly se zde rozsáhlé opravy, takže až ke konci 90. let se sem filmaři znovu vrátili. Většinou to ale byly cizí produkce. Natáčely se zde filmy nejrůznějších žánrů. Z fantasy například Dračí doupě, z akčních XXX, pak to byl Příběh rytíře. Z českých filmů to jsou hlavně pohádky. Kulisy hradu využili filmaři v části pohádky Čertví proč, Tři životy a další. K těm bizarnějším kusům pak patří třeba Šílení Jana Švankmajera.

Natáčelo se zde i v poslední době?
Ano. Naposledy se tady realizoval historický seriál Než se táta vrátí, který ještě v produkci není. Hraje tam i pan Hraběta, se kterým jsem si tady moc hezky popovídal.

Zřejmě ne každý z herců je tak vstřícný...
To máte pravdu. Příjemně jsem si popovídal třeba s panem Čenským. Někteří jsou ale zamlklí a někteří vyloženě podivní. Když se tady natáčelo XXX s Vinem Dieselem, nechal si sem na ty dva dny dovézt posilovnu v kamionu, to mi připadalo až neuvěřitelné.

Mají na vás štáby nějaké speciální požadavky?
Pořád by něco přestavovali nebo dávali pryč. Ale to my zase nesmíme. Někdy to, co vymyslí, působí vyloženě komicky. Když zde natáčeli Příběh rytíře, přestavěli část barokní kaple na gotickou a přidali sem Giottovy renesanční obrazy. Na druhou stranu, když Jan Švankmajer točil Šílení, používal skvělé triky, kdy lezlo ze zdí syrové maso, to bylo velmi působivé.

Máte třeba nějakou vtipnou historku s filmaři?
Pamatuji se, že když se točilo XXX, přivezli sem až z Indie žlutou břidlici. Bylo toho hrozně moc a muselo to být strašně drahé. Pak přišel architekt a ptal se, proč je ta břidlice žlutá a řekl jim, ať ji natřou na šedo. To už rovnou mohli použít tu českou.

Lipnice má svá strašidla, vidělo je více lidí, stalo se někdy při natáčení něco nevysvětlitelného?
Při natáčení ne, to je na hradě moc lidí a nikdo ze štábu tady nespí. Nevysvětlitelné a strašidelné věci se většinou dějí v noci. Třeba černého muže viděli jen za mého působení na hradě tři lidé.

Vy ne?
Ne, já ne. Víte, člověk cítí, když někde nemá co dělat. Tenhle hrad je plný dávných tragédií a já to nechci pokoušet. Proto se vždy raději seberu a odejdu.

Andrea Bartůňková


25.5.2009



Projektový den v ZŠ Lipnice nad Sázavou


To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 25.5.2009

Lipnice nad Sázavou - 30.dubna tohoto roku se v naší škole již počtvrté pořádal projektový den věnovaný některé z evropských zemí. V září si žáci hlasováním vybrali pro tento školní rok Francii. Proč se vybíralo již v září ? Aby měli všichni čas rozhodnout se, které oblasti ze života Francie se budou věnovat, aby měli čas shromáždit potřebné informace a zvolit způsob, jakým budou své poznatky prezentovat ostatním spolužákům.
Jak projektový den probíhal ? Již od rána vlála na školní budově státní vlajka Francouzské republiky. Žáci 5. až 9.ročníku se shromáždili v jedné třídě, kde provedla zahájení paní ředitelka Lhotková a zároveň seznámila přítomné s programem. Poté zazněla francouzská státní hymna a ještě krátké přivítání ve francouzštině. Dvě žákyně 9.třídy si připravily několik základních informací o Francii a čtyřčlenné týmy jednotlivých tříd si ověřily své znalosti pomocí testu. Zároveň byly žákům i vyučujícím přiděleny hlasovací lístky, pomocí kterých měli rozhodnout , které prezentace se jim nejvíce líbily.
Konečně došlo na prezentace tříd. S žáky 5. a 6.třídy jsme měli možnost zúčastnit se atraktivní módní přehlídky, při které se nám představily významné osobnosti tohoto oboru jako např. Coco Chanel, Christian Dior a Nina Ricci. Předváděné modely i manekýnky a manekýni byli odměňováni častým potleskem. V 7.třídě jsme se octli ve francouzské restauraci a měli jsme možnost ochutnat i z připravených specialit francouzské kuchyně. Po příchodu do 9.třídy jsme se přenesli do cestovní kanceláře a spolu s jednou čtyřčlennou rodinou jsme absolvovali zájezd do Paříže a poznali jsme významné pamětihodnosti tohoto města. Návštěva turistů vyvrcholila ukázkou pravého nefalšovaného kankánu. Vystoupení jednotlivých tříd se velice líbila a tak bylo opravdu těžké rozhodnout, komu přidělit svůj hlas. Nakonec byla jako nejlepší oceněna prezentace 5. a 6.třídy.
Projektový den je zároveň i dnem otevřených dveří a jsme rádi, že každým rokem můžeme přivítat stále větší počet hostů z řad rodičů, bývalých žáků i ostatní veřejnosti. V letošním školním roce se s naším projektovým dnem seznámila i skupina žáků ze ZŠ Nuselská Havlíčkův Brod vedená 2 vyučujícími.

Vyvrcholením projektového dne je již tradičně následný zájezd do vybrané země. Ani letošní školní rok nebyl výjimkou a tak po minulých výpravách do Nizozemska (a Belgie), Švédska (a Dánska), a do Itálie , jsme letos vyjeli do Francie. Zájezd se uskutečnil ve dnech 7.-11.května a jeho hlavním cílem se stala Paříž a zámek ve Versailles. Mezi účastníky byli z větší části naši žáci, zbytek tvořili rodiče a bývalí žáci.
Z Lipnice n.S. jsme vyjížděli ve čtvrtek 7.5.2009 v 16 hodin. První zastávkou byla Praha, kde se k naší výpravě přidal druhý řidič a také paní průvodkyně. A pak už jsme pokračovali směr Plzeň, Rozvadov, Norimberk, Saarbrucken, Reims, Paříž. Francouzskou hranici jsme překročili zhruba ve 2 hodiny ráno (někteří tento okamžik zaspali – hranice jsou již v EU volně průjezdné, bez jakýchkoli kontrol) a kolem osmé hodiny ranní jsme vjeli do Paříže.
Hned na první den jsme měli naplánovaný bohatý program. Po dohodě s p.průvodkyní jsme se věnovali pamětihodnostem na pravém břehu Seiny. Jako základní orientační bod a výchozí místo bylo zvoleno Náměstí svornosti s vysokým a zdaleka viditelným obeliskem. Odsud jsme viděli kupoli Velkého paláce postaveného při příležitosti světové výstavy v roce 1900. Hned vedle stojí Malý palác. Prohlédli jsme si zvenku i zevnitř kostel sv.Madeleine, obdivovali budovu pařížské Opery, ze střechy Galerie Lafayette jsme poprvé uviděli panorama Paříže. Na náměstí Vendome se zčásti protínají dějiny Francie s dějinami českých zemí. Zde postavený Slavkovský sloup připomíná jedno z nejslavnějších vítězství císaře Napoleona – vítězství v bitvě u Slavkova. Královský palác, který postavil kardinál Richelieu, byl naší další zastávkou. Prohlédli jsme si i blízký chrám sv.Eustacha. Moderní čtvrť Les Halles, postavená na místě dřívější pařížské tržnice, slouží dnes především jako obrovské nákupní i zábavné centrum, také se zde křižují linky městské dopravy. Poblíž je extravagantní budova Centre Pompidou, jejíž futuristický vzhled je způsoben tím, že veškeré rozvody sítí jsou vedeny po povrchu budovy. Větší část odpoledne nám zabrala návštěva obrovského komplexu Louvru, kde se dnes nachází velké množství uměleckých děl, mimo jiné i Leonardova La Gioconda , známější pod názvem Mona Lisa. Po návštěvě Louvru jsme si odpočinuli v Tulerijských zahradách a následoval večerní odjezd na ubytování do obce Evry u Paříže.
Hlavním bodem druhého dne byla návštěva královského zámku ve Versailles. Vyjeli jsme brzy ráno tak, abychom byli na místě pokud možno v čase otevírání pokladny. Hned po příjezdu se na naši výpravu vrhli tamní prodavači suvenýrů a nabízeli vše možné od modelů Eifelových věží, přes hodinky, šátky, pohlednice … O ceně se s nimi dalo smlouvat a tak bylo při obchodování veselo. Jazyková bariéra brzy padla, zvláště když jsme s úžasem zjistili, že prodavači jsou schopni konverzovat zčásti i v jazyce českém. Většina z nás vyrazila nejdříve do zámeckých zahrad, které jsme obdivovali za zvuku krásné tlumené hudby, která parkem zněla. Přesně v 11 hodin začaly stříkat fontány na hlavní promenádě a dojem z krásy zahrad se tak ještě umocnil. Po prohlídce zahrad došlo i na zámek. Jeho rozloha skoro vylučovala prohlídku všech komnat a tak jsme se většinou zaměřili především na návštěvu zrcadlového sálu. Krásné ale byly i ostatní místnosti v zámku, snad jen vysoký počet návštěvníků nám trochu bránil vše si prohlédnout v klidu.
Po odjezdu z Versailles jsme se zastavili v moderní čtvrti La Défense, která je centrem administrativy, takže přes den tu pracuje více než 40 000 lidí, v noci je čtvrť spíše liduprázdná. Každý zdejší mrakodrap je originální svým vzhledem, dominantou je určitě Grand Arche (Velké okno). Kolem Vítězného oblouku jsme pak zamířili na Montmartre ke chrámu Sacré Coeur. Po prohlídce této pohádkové stavby jsme se volně prošli čtvrtí umělců, kejklířů, obchůdků – Montmartrem. Někteří využili nabídky pouličních malířů a nechali se za rozumnou cenu na památku zvěčnit. Při zpáteční cestě jsme projeli Náměstím Bastilly a po improvizované večeři jsme se uložili ke spánku.
Třetím dnem našeho pobytu byla neděle, ale na odpočinek nebylo ani pomyšlení. Čekal nás průzkum levého břehu Seiny. Začali jsme pařížskou dominantou – Eiffelovou věží. Z větší dálky se nám zdála přibližně jako petřínská rozhledna, ale když jsme se octli v její bezprostřední blízkosti, výška věže nás ohromila. K výtahu na vrchol se někteří účastníci zájezdu vrhli s nadšením, jiní naopak s určitou váhavostí. Nakonec jsme ale nahoru vyjeli všichni a pohled na krásnou, rozlehlou Paříž za to stál. Dle nahoře vyznačené směrovky jsme upírali zraky směrem ku Praze, ale její věže jsme nezahlédli, dokonce ani silueta lipnického hradu se na obzoru neobjevila.. Po prohlídce věže jsme putovali k Invalidovně. Tento rozlehlý objekt byl založen pro armádní vysloužilce a byl tak vlastně jakýmsi předchůdcem domů s pečovatelskou službou. V objektu je pochován císař Napoleon, postava jistě rozporuplná, ale většinou Francouzů ctěná. Další naše kroky vedly přes Lucemburské zahrady, kolem Lucemburského paláce k univerzitě Sorbonna, prohlédli jsme si Justiční palác, bývalou věznici Concergerie, prošli jsme bulvárem St.Michel a ohromeni jsme stanuli před katedrálou Notre Dame. Pověstný Chrám matky Boží stojí za prohlídku zvenku i zevnitř a prohlídka je prakticky povinností každého návštěvníka Paříže.
Den se chýlil ke konci a nás čekalo loučení s Paříží. A bylo to loučení příjemné, při vyhlídkové plavbě po Seině. Pohled na některé památky z hladiny řeky byl zase trochu jiný, než z úrovně ulice. Postupně se Paříž halila do tmy, ze které zářila krasavice Eiffelova věž. Úderem desáté hodiny se Eiffelova věž rozblikala a tím se také s námi Paříž rozloučila.
Cesta zpět uběhla přes noc docela rychle a v časných pondělních odpoledních hodinách naše expedice skončila tam, kde jsme ve čtvrtek odjížděli – tedy na lipnickém náměstí. A protože výlet za poznáním se vydařil, už přemýšlíme, který evropský stát se stane tématem našeho projektu příští rok a kam se pokusíme zase podívat.

František Roček


1.4.2009



Haškova anabáze z Hanspaulky do Lipnice


To je nadpis článku z přílohy deníku Právo Dům a bydlení ze dne 25.3.2009

„Jsem mezidomovec,“ konstatoval Richard Hašek – vnuk autora Švejka – v narážce na přejíždění mezi pražskou vilkou na Hanspaulce a Lipnicí, kde jeho rodina netráví volné dny, ale provozuje restauraci s ubytováním. Další forma, jak opečovávat odkaz světoznámého spisovatele. Být jeho vnukem je také odpovědnost.
Řadová a našeho hostitele rodná vilka s malými předzahrádkami v úzké ulici pasuje do poklidné atmosféry pražské čtvrti Hanspaulky. Kousek od centra a stanice metra je to tu uprostřed zahrad jako v lázních. Podkroví pod strmou střechou je zařízeno také přímo blahodárně. Vlastně je to jedna velká knihovna.

Vzácné podkroví
Chloubou interiéru malé pracovny v podkroví je nábytek po slavném autorovi. Pracovní stůl Jaroslava Haška, prosklená knihovna a křesílko, ke kterému se váže téměř příznačná historka:
„Křeslo měl zapůjčené od mé mámy jeden básník, a když jsme ho chtěli v devadesátých letech zpátky, abych zkompletoval tento nábytek, tak jsem si ho od něj musel za několik tisíc koupit a ještě mi zkusili podsunout jiné.“ Křesílko je součástí svatebního daru – vybavení pracovny – od Josefa a Josefíny Mayerových z roku 1910. ,,U tohoto stolu si Hašek začal poznamenávat první nápady k tématu pracovně nazvanému pitomec u kumpanie – k budoucímu Švejkovi,“ vzpomíná předseda mezinárodní Společnosti Jaroslava Haška a stejně tak i čestný předseda Společnosti pro oživení nesmrtelnosti Jaroslava Haška. Loni si nejednou připomněli 125. výročí narození a 85. výročí úmrtí klasika.
"Hlavně podkroví jsme postupně předělávali a upravovali, až se z klasické půdy stala tato knihovna. Trámy a kleštiny jsou původní a deska stolu z masivního dřeva maskuje jednu z nich,“ konstatuje Richard Hašek, jehož otec byl inženýr architekt.
V knihovně je zastoupen celý svět."Jestliže byl Švejk přeložen do 58 jazyků, tak tady mám většinu vydání. Poslední vydání je belgické, mám tu i arabské, hebrejské, turecké ... Nejnovější vydání je v katalánštině. Autorská práva skončila v roce 1973, tak si musíme hlídat všechno sami. Kdo jiný? Možná je toto jediné místo na světě, kde je kompletní esence všech překladů a vydání. První Švejk přeložený do americké angličtiny je z roku 1930.“
I když je hanspaulská vilka zrekonstruována a moderně vybavena, ctí prvorepublikovou dobu vzniku. Nové dřevěné zárubně vysokých dveří korespondují s původním dřevěným schodištěm v úzké chodbě a odkazy na dobu a dílo dědy našeho průvodce tu jsou viditelné na více místech. Ale opouštíme soukromí domova a jedeme se podívat i tam, kam míří nejeden výletník a ctitel Haškova díla. Do Lipnice nad Sázavou.

U České koruny
Haškům tu patří penzion na náměstí, který se rozhodli koupit, i když to bylo opuštěné a vlhké stavení. Nicméně právě v něm Jaroslav Hašek napsal podstatnou část osudů dobrého vojáka. Na dům, kde se spisovatel usadil po návratu z Ruska a kde je dnes jeho muzeum, je vidět z lokálu. Na jeho hrob je vidět z podkrovního pokoje pro hosty. "Když jsme to tu celé rekonstruovali, zůstaly původní téměř jen žulové schody, po kterých Hašek chodil do jedné z dnešních ložnic psát . Stavení bylo opravdu zchátralé a muselo se celé podřezat a izolovat . I kvůli tomu se ze současného sálu hospody vyvezlo mnoho kubíků. Místo podlahy tu byla jedna velká jáma. Podařilo se zachovat i klenutý strop a hned jak se postavila nová kachlová kamna, začali jsme tu topit a celé stavení vysušovat. Jsou tady metrové zdi," živě si vzpomíná na začátek nového tisíciletí pan Richard, nedávno šedesátiletý. "Největší chybu během rekonstrukce jsme udělali, když jsme stavební firmě řekli, kolik máme od banky k dispozici peněz. Velmi rychle nám předvedli, jak je snadné je prostavět, aniž by bylo hotovo."

S Leninem u nohou a úřady za zády K zabydlování Haškových v Lipnici ( o penzion a hostinec se stará především manželka a jejich syn ) patřilo i umístění spisovatelovy sochy, která původně měla být odhalena v Praze na Žižkově ke stému výročí ( základní kámen byl položen v roce 1983...) narození Jaroslava Haška. "Socha od Josefa Malejovského se zdála tehdejším stranickým funkcionářům příliš bohémsky rozpustilá. Revoluce se tak dočkala v hangáru u Loun. A když jsme se k ní nedávno, přes nános dalších – od té doby odstraněných – soch dostali, zjistili jsme, že sedícímu Haškovi u jeho nohou leží Lenin – z Kulaťáku (pozn.redakce : Tak Pražáci říkávají Dejvickému náměstí, které se dříve jmenovalo Leninovo.) Komplikace vznikaly i při získávání pozemku pro sochu tady v Lipnici, ale nakonec vše dobře dopadlo a je to pěkné místo." V jednání se stavebními úřady a firmami je zjevně další specializace spisovatelova vnuka.
Ve vyhřáté hospodě s vychlazeným plzeňským je v den naší návštěvy přece jen lépe než venku. Hostiteli se už také klidněji vzpomíná na dobu, kdy tu nechali dělat sondy, aby bylo jasné, v jakém stavu stavení je.
„Dům byl šest let opuštěný. Naši předchůdci asi skupovali nemovitosti a tuhle koupili od hospodského, který to začal opravovat už v roce 1988. Ale pak to prodal nějakým bílým, nebo jak natřeným, koním. Dost dlouho jsme kolem přešlapovali, až jsme se do toho pustili. Dokonce jsem tady v lednici objevil ještě talíř se starým gulášem. Skvěle konzervovaný ! Ale taky tu byla dřevomorka a plíseň. Do toho zatékalo střechou. Měli jsme tu památkářský dohled. Vše jsme respektovali, ale když jsem pak viděl, jak sousední stavbu s rovnou střechou vyhnali v podhradí do výšky a nikomu to nevadilo, tak jsem se zase jednou podivil."
Richard Hašek s úsměvem (celý děda !) říká, že se v Lipnici nejprve stal dělníkem a teprve pak hoteliérem. „A především dlužníkem, což trvá. A dneska obdivuju manželku Zdeňku a syna Martina, protože provozovat takovéto zařízení je řehole.“

Doslov k anabázi
Jaroslav Hašek domek pod hradem koupil v roce 1922. Stavení ve svahu je zajímavé i tím, že mělo pět vchodů. „Měl takovou životní zkušenost, že je dobré mít kudy zdrhat. Nicméně se všichni divili, že si pořídil takový zchátralý domek. Už on prý při rekonstrukci přeplácel řemeslníky a místní se bavili. Ale realizoval si sen, že po celoživotním vandru někde zakotví,“ připomíná pan Richard. Než se ale tak stalo, našel (jak dokládají historické zápisky) zázemí v hospodě, která dnes patří jeho vnukovi. Tehdy se jí podle hospodského říkalo i U Invalda. Po příchodu do Lipnice Jaroslav Hašek doprovázen a sponzorován kamarádem malířem Jaroslavem Panuškou (25.srpna roku 1921) kolem půlnoci v lokále prohlásil: „Konečně bydlím v hospodě, nic lepšího mě nemohlo potkat.“

Napsal: Zdeněk Smíšek


29.3.2009



Zateplí budovu školy


Pod tímto názvem vyšel dne 19.3.2009 článek v Cestě vrchovinou:

V Lipnici nad Sázavou v letošním roce zateplují budovu školy za zhruba 6 mil.Kč. Na tuto akci využívají dotace z EU. Kromě toho předělali schody u mateřské školy. V květnu počítají se zahájením rekonstrukce náměstí za cca 6 milionů, obec nechá restaurovat také sochu Immaculaty. U hotelu Česká Koruna se buduje nová terasa. Činorodí jsou také na hradě. Podle kastelána Marka Hanzlíka by v průběhu letošní letní sezóny ( v červenci) rádi otevřeli vyhlídkový ochoz na věži Samson, který bude určitě patřit mezi turistické atrakce. V současnosti je na hradě kromě jiného přístupná Panuškova vyhlídka. Na červen chystají v areálu výstavu prací studentů jihlavské výtvarné školy v podobě dřevěných uměleckých objektů. Letošní festival populární hudby s názvem "Rej noci svatojánské" se letos přemístí z amfiteátru, kde se konal v předešlých letech, do hradního areálu. V minulém roce byla otevřena expozice v Malém hradním muzeu, kde je vystavena erbovní historie - kromě mobiliáře jsou zde k vidění zbraně (pušky, meče), expozice dokumentů o zřícenině zdejšího hradu z přelomu 19. a 20. století.

Autor článku: ab



29.3.2009



Velká cena ZŠ Lipnice nad Sázavou v šachu




Pod tímto názvem vyšel dne 24.3.2009 článek v Cestě vrchovinou:

Již potřicáté zasedli mladí šachisté z Lipnice n. S. a okolí za šachovnice, aby bojovali o velkou cenu ZŠ Lipnice nad Sázavou. Turnaj je určen pro žáky, kteří věkem odpovídají základní škole, ale letos se objevili dokonce dva žáčci z mateřské školy. Snažíme se především o účast začínajících šachistů, neboť se nejedná o turnaj šachistů špičkových. Letos hrálo 46 hráčů z Havl.Borové, Vilémova, Světlé n.S., Havl.Brodu a Humpolce. Mezi nimi samozřejmě nechyběli domácí ze ZŠ Lipnice n.S. Hrálo se na sedm kol a po skončení se nejvíce radoval Tomáš Tvrdý ze Světlé n.S., před Simonou Suchomelovou z Havl.Brodu a Vilémem Paušímou z Havl. Borové. Díky našim sponzorům byli ale spokojeni všichni účastníci, protože jsme měli připravené ceny pro každého. Svou přítomností zvýšil prestiž turnaje předseda krajského šachového svazu kraje Vysočina Václav Paulík.
Významné při tomto turnaji je i to, že v roli pořadatelů vystupují žáci 9. třídy naší školy. Zajišťují bufet pro hráče, občerstvení pro vedoucí výprav, počítačové zpracování a veškerý technický servis, který s tím souvisí. Je to pro ně docela dobrá zkušenost.
A co že je tou velkou cenou? Vítěz si odváží na 1 rok skleněný broušený putovní pohár.

Autor článku: František Roček



22.3.2009



Pere se s postižením, zatím vyhrává na celé čáře



To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 12.3.2009

Světlá nad Sázavou - Může studovat člověk, který má ochrnuty všechny končetiny a levá polovina těla je na tom hůř než pravá? Ve světelské pobočce České zemědělské akademie Humpolec se přesvědčili, že může, a do prvního ročníku tak v září nastoupil Václav Beránek z Vítonína u Lipnice nad Sázavou, který má právě takto rozsáhlé postižení, způsobené dětskou obrnou. A jak se mu studuje?
„Jsem moc spokojený, všichni mi vychází vstříc. Z předmětů mi dělá největší problémy matematika, ale třeba psychologie nebo zdravotní nauka mě moc baví,“ odpovídá sedmnáctiletý hoch, u něhož najdeme navzdory rozsáhlému postižení veselé jiskřičky v očích.

Jedinými předměty, které nemůže absolvovat, jsou tělesná, výtvarná a hudební výchova, jinak se účastní úplně všeho. „Studuji obor sociálně-správní, takže bych potom chtěl pracovat na úřadě nebo ve Svazu tělesně postižených,“ dodává odhodlaně Beránek.
Vašek měl i na Základní škole v Lipnici výborné známky, proto byla střední škola naprosto jasnou volbou. Problémy, kterých se snad mohl předem obávat, nenastaly ani u vedení školy, ani u spolužáků.
„Všichni mě hned přijali mezi sebe, pomáhají mi,“ říká student. Podle třídní učitelky Martiny Adamové navíc mezi své vrstevníky zapadl více než dobře. „Je to takový bavič, sluníčko. Navíc má vynikající prospěch, nejlepší z celé třídy, proto to došlo tak daleko, že jeho spolužačky od něj opisovaly domácí úkoly.“
„To je pravda, ale nic z toho bych nezvládl bez své asistentky,“ dodává k tomu skromně Beránek. Škola totiž musela najít pro paraplegika asistentku. Václav podle slov své maminky psát sice umí, ale velmi pomalu, proto mu zápisky dělá Naděžda Svatošová, bývalá studentka akademie.
„Škola mě oslovila v září s tím, že potřebují, abych hned nastoupila. Hodně mě to baví, Vendovi dělám zápisky, pokud něčemu nerozumí, vysvětlím mu to, ale on je moc chytrý, takže moc vysvětlovat nepotřebuje,“ usmívá se dobrosrdečně při pochvale svého svěřence pětadvacetiletá asistentka.
Podle maminky Lenky Beránkové stojí za Václavovými úspěchy právě asistentka. „Kdyby si lidsky a povahově nesedli, nikdy by spolu nemohli pracovat. Oni jsou tak velcí kamarádi, že to, že se spolu učí, berou spíše jako bonus než jako hlavní náplň práce.“

Nedají na něho dopustit
Pro školu je neobvyklý student jednoznačně jako přínos především kvůli integraci zdravých a postižených studentů. „Kvůli novému studentovi jsme téměř nic neupravovali. Jedinou přestavbou byla toaleta a pak jsme mu našli asistentku, ale jinak nic,“ upřesňuje výchovná poradkyně.
Na Václava nedají dopustit ani jeho spolužačky. „Venda je strašně fajn a je moc hezký, že tady může studovat, že tady s námi je. Je to velký pohodář a takové sluníčko,“ usmívají se Nikola Štíbalová a Daniela Niklová.

Autorka článku: Andrea Bartůňková



23.2.2009



Sochařka z lipnické školy pojede své dílo představit do Bruselu. "Je to pro mě zázrak," říká.



To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 19.2.2009

Lipnice nad Sázavou - Kamenosochařské středisko v Lipnici nad Sázavou a potažmo celá Vysočina mají být na co pyšné! Absolventka školy Darina Ondráčková se stala vítězkou krajského kola výtvarné soutěže Dvacítka: Generace nové Evropy, kterou pořádala Česká republika v souvislosti s naším předsednictvím EU.

Dílo, které ona sama nazvala Krystalizace, zaujalo porotu natolik, že v rámci Vysočiny získala první příčku.

Rozhovor s Darinou Ondráčkovou:
Byla jste překvapená, když zazvonil telefon, a vy jste se dozvěděla, že jste vyhrála?
Nemohla jsem to vůbec rozdýchat. Samozřejmě, bylo to velmi milé překvapení, tak milé, že jsem tomu nemohla uvěřit. Nádhera.

Proč jste se vlastně do soutěže přihlásila?
Jsem toho názoru, že pokud člověk odvádí nějakou práci, se kterou je spokojený, která ho baví, má potřebu určité zpětné vazby, nějaké reakce, chce mít úspěch. Přesně to bylo i mým hnacím motorem.

Jak dlouho jste na díle pracovala?
Byla to má ročníková práce. Neumím přesně říci, jak dlouho mi to celé trvalo, ale rozhodně nejde o krátkodobou záležitost. Jenom opracování kamene zabralo několik měsíců.

Jak vlastně vznikl nápad vytvořit přímo toto dílo a právě tímto způsobem?
On to je spíš myšlenkový proces, který se nedá popsat, ani teď, když si to zpětně promítám, nedokážu říct: ano, přesně to bylo ono, najednou „pink“ a nápad je tu, přesně tak to bude. Spousta věcí mi docházela až při práci.

Těšíte se do Belgie?
Těším se strašně. Hlavně mě láká poznat nové lidi, kulturu. Moc necestuji, takže tohle je pro mě jako sen. Těším se nesmírně.

Co byste poradila ostatním výtvarníkům, kteří chtějí uspět, nejen na soutěžním poli, ale celkově?
Ať si jdou vždycky za svou představou a nenechají se moc ovlivňovat. Připomínky a konstruktivní kritika jsou samozřejmě na místě, ale nikdy by z jejich díla nemělo vzniknout něco, o čem nebudou přesvědčeni, že přesně tak to chtěli.

Vaše dílo nese název Krystalizace. Můžete objasnit, co přesně pro Vás znamená, jaký nese význam?
Základem je materiál, zvolila jsem kámen. Kámen proto, že symbolizuje kvalitu, odolnost, trvalou hodnotu – je stejný, jakým by měla být podle mého názoru i EU. Její základy by měly být pilířem pro ostatní. Socha je odrazem lidské tváře – vše je o lidech, kteří se mění, vyvíjí.

Co Vás teď v souvislosti se soutěží čeká?
Nejdříve jedu v dubnu do Bruselu na závěrečný ceremoniál a také na celkové vyhlášení těch nejlepších děl. Co bude dál nejsem schopná říct, mohu jen doufám, že celá moje účast v projektu bude impulsem pro další práci.

V Bruselu se bude vyhlašovat i celkové pořadí, myslíte si, že máte šanci uspět i tam a dostat se na jednu z nejvyšších příček?
Přiznám se, že mě to napadlo, ale konkurence je obrovská a já tam rozhodně nejedu s nějakým triumfálním pocitem. Samozřejmě, šance tu vždycky je, ale nechci nad tím takhle přemýšlet. Pro mě je zázrak, že tam vůbec jedu.

Soutěž určitě může přispět k Vaší další kariéře, co plánujete do budoucna?
Chci se hlavně ubírat cestou výtvarného umění, pokud to nebude přímo sochařství, ráda bych pracovala s lidmi. Láká mě i vyučovat kresbu. Prioritní je pro mě být v prostředí ateliérů.

Autorka článku: Andrea Bartůňková