Lipnice nad Sázavou

neoficiální stránky

Lipnice n.S. v tisku - rok 2008

Následující přehled představuje výňatky z tisku, které se nějakým způsobem týkají naší Lipnice n.S. Snažím se sledovat hlavně regionální tisk - tedy Deník havlíčkobrodska a Cestu vrchovinou. Není vyloučeno, že mi mnohé unikne - budu rád, když dostanu tipy, upozornění ...

9.9.2008



Pár kroků trvá devadesát roků


Pod tímto názvem vyšel dne 9.9.2008 článek v Cestě vrchovinou:

Slova z básně Františka Uhra, kterou napsal k poctě Jaroslava Haška, který přijel před 87 lety na světelské nádraží s Jaroslavem Panuškou. Panuška se vypravil 25.srpna 1921 malovat na Lipnici. Před nádražím Praha –Těšnov se setkal s Haškem, který šel se džbánem pro pivo a když slyšel, kam jede, chtěl, aby ho vzal s sebou a Panuška svolil. Už z dřívějška znal jeho náhlá rozhodnutí, takže nebyl překvapen. Hašek si nechal v restauraci naplnit džbánek s tím, že si jen na chvíli odskočí, ať mu zatím natočí pořádnou míru, ale už se pro něj nevrátil. Ve vlaku bavil cestující, ale když pak museli pěšky, tvrdil, že cesta je strašně dlouhá a dělají se mu puchýře. Před každou hospodou prohlašoval, že člověk míní, ale hospoda mění. Zastávky byly nejen ve Světlé, ale v Závidkovicích, Radostovicích a D.Městě, a tak na Lipnici přišli až před půlnocí. Hostinský U České koruny nechtěl Haška obsloužit, ale když mu Panuška řekl, o koho jde, nadšeně ho uvítal. Než si Hašek koupil domek a přestěhoval se, rok u něho bydlel.
Josef Bohm se prohlásil za autora nápadu umístit na památku příjezdu Haška bronzovou pamětní desku, jejímž autorem je výtvarník Radomír Dvořák, tvůrce triptychu Národního památníku odposlechu v lipnických lomech. Čestným předsedou založeného Komitétu pro ořživení památky Jaroslava Haška na Světelsku a větším okolí je vnuk Richard Hašek. „V našem komitétu má každý nějakou funkci, nikdo není pouhým členem,“ uvedl jeden z jeho místopředsedů, Josef Kaplan. Původně měla být deska odhalena už loni, při příležitosti oslav první zmínky o Světlé. „Jistě nikoho nepřekvapí, že žádný archivní dokument o našem městě neexistuje, k dispozici je pouze zmínka v jedné knize. Zastupitelé zcela správně odhlasovali, že město je staré 800 let a nedali si do toho mluvit od vzdělaných historiků,“ uvedl místostarosta Světlé nad Sázavou Josef Bohm a přidal další absurditu – zdejší nádraží patří do katastru obce Příseka. Podle Josefa Kaplana přišlo odhalení desky v pravý čas, protože letos uplynulo 125 let od Haškova narození. „Jeho úmrtí před 85 lety je fiktivní, protože Jaroslav Hašek žije stále. Jsem hrdý na to, že zdejší nádraží je ozdobeno hodnotným uměleckým dílem. Věřím, že se nedostane nikdy do depozitáře,“ řekl Josef Kaplan. Poselství pro budoucí generace je, spolu s citátem Josefa Švejka, ukryto v placatici od rumu. „Švejk je zosobněním životní pravdy a velkého moudra, života a nesmyslností všech válek, které si lidstvo vymyslelo, místo toho, aby skutečně žilo. Proto jsou Hašek a Švejk nesmrtelní,“ doplnil Kaplan.



12.8.2008



Dovolená poslance: za 43 Kč na den


Pod tímto názvem vyšel dne 28.7.2008 článek v Mladé frontě Dnes:

Poslanecký hotel v Lipnici nad Sázavou stojí daňové poplatníky čtyři miliony ročně. Ceny se asi zvyšovat nebudou ...
Představte si luxusní hotel s tenisovým kurtem, krytým bazénem a saunou, to vše uprostřed krásné přírody jako stvořené pro houbaření a výlety na kole. Ubytování za 43 korun na den, plná penze za dalších 166 korun. Nemožné? Ne, pokud jste poslanec a vypravíte se na prázdniny do hotelu v Lipnici nad Sázavou. „Nádhera. Travička na zahradě zastřižená na jeden centimetr, kamarádský pan správce a plavat můžete, i když je venku ošklivo,“ pochvaluje si poslanec ČSSD Jaroslav Krákora, který se z týdenní dovolené v Lipnici s rodinou vrátil před devíti dny. „Ještě si tam možná zajedeme v srpnu,“ těší se.
Daňový poplatník jásat rozhodně nemůže. Dovolená v „zakázaném pásmu“, které chrání hlídací psi a kam mají přístup pouze rodiny poslanců a zaměstnanců parlamentu, dotujeme z našich daní přibližně čtyřmi miliony korun ročně. „Během léta navštíví hotel asi pětadvacet poslanců, v průměru tam stráví jeden týden,“ říká Alena Zíková z tiskového odboru Poslanecké sněmovny. „Letos to bylo poloprázdné, kromě zaměstnanců Sněmovny jsem tam potkal jen poslance Františka Dědiče. Kolegy asi odradilo, jak se o tom psalo v médiích,“ říká Krákora.

Lidi to dráždí. No a co?
Poté, co na nepochopitelně nízké ceny před třemi lety upozornila MF DNES, chtěl tehdejší šéf Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek ceny pro poslance zvednout. Dodnes jsou stejné.
„To víte, kapři si rybník nevypustí,“ krčí rameny Zaorálkův nástupce v čele Sněmovny, poslanec Miloslav Vlček. Slibuje, že do konce roku předloží zákon, který poslancům odebere všechny neodůvodněné výhody včetně laciné dovolené. „Tuším ale, jak hlasování o zákonu dopadne. Je to takový boj s větrnými mlýny,“ míní Vlček. Sám je na dovolené ve Vysokých Tatrách a do Lipnice se prý nechystá. Zatímco v roce 2005 kancelář Sněmovny umožnila reportérovi lipnický hotel navštívit, letos už to nešlo. „Jde o uzavřený objekt, který neumožňuje přístup dalším osobám,“ říká Zíková.
Podobně sladký život si členové dolní komory parlamentu užívají i v zimě, denní pobyt v poslaneckém středisku v Harrachově stojí 60 korun.
Co na to zákonodárci? Někteří si s tím hlavu nelámou. „Možná, že to běžné lidi dráždí, ale ti by byli podráždění, i kdybychom platili desetkrát víc. Je těžké se zavděčit,“ vysvětluje šéf poslanců KSČM Pavel Kováčik.
Sám tvrdí, že netuší, který z jeho poslanců se v současné době rekreuje v Lipnici. Podobně tajemní jsou i předsedové poslaneckých klubů jiných stran. „Nevím, kdo tam je, já ne. Ale po tomhle telefonátu všem našim poslancům nařídím, aby odjeli do Lipnice, ať můžou novináři psát, jak vysáváme státní rozpočet,“ pokusil se o žert poslanec Pavel Severa z KDU-ČSL.
Golf i předvolební kampaň Jak tráví dovolenou zákonodárci, které posázavský luxus nezlákal?
„Byl jsem v Karlových Varech na golfu a chystám se na chalupu na Kokořínsku,“ říká stínový ministr zdravotnictví David Rath z ČSSD. Dodává, že ležet u moře vydrží nejdéle půl dne.
Alespoň v tomto se opoziční Rath shodne s vládním poslancem z ODS Janem Vidímem. „Karlovy Vary jsou pro golfisty ráj. Také se tam chystám,“ plánuje Vidím. Šéf komunistů Vojtěch Filip zase ustoupil naléhání manželky a vyrazí s ní na řeckou riviéru Leptokarii. „Moře moc nemusím, raději jsem na chalupě,“ přiznává. Předseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS) se v srpnu chystá s manželkou a kamarády do rakouských Alp.
To pro Miroslava Kalouska je letní dovolená nedosažitelný luxus. „Musím mít na konci srpna hotový návrh státního rozpočtu. Letní měsíce jsou pro ministra financí hlavní sezonou,“ říká.
Pracovní léto zažívá i šéf poslanců sociální demokracie Michal Hašek. „Na podzim kandiduji na jihomoravského hejtmana, takže mám teď předvolební kampaň,“ vysvětluje.

Autor článku: Ondřej Šťastný



8.8.2008



Z nové tribuny není vidět


Pod tímto názvem vyšel dne 25.7.2008 článek v Mladé frontě Dnes:

Příznivci fotbalu na Lipnici nevěří svým očím. Nad hřištěm se tyčí nová tribuna. Z některých jejích míst však není vidět na branky...
„Úřad tady za miliony korun nechal postavit tribunu a při tom je úplně k ničemu,“ kroutí fanoušci hlavami. Problém je ale trošku jinde. Ono se totiž o žádnou oficiální tribunu nejedná.
„Nová stavba je sportovním a sociálním zázemím pro základní školu a obec. To je základní princip, který je třeba si uvědomit,“ vysvětluje starosta Lipnice nad Sázavou Ladislav Horký.
Ochozy, které se nacházejí na její střeše, tam původně ani neměly být. „Na tribunu bychom žádnou dotaci nedostali. Místa pro diváky tam vznikla až dodatečně,“ dodává Horký. Přestože bylo hlavním účelem úřadu vybudovat budovu, v níž školáci naleznou šatny, umývárny, obci a dobrovolným hasičům budou k dispozici skladové prostory a zázemí, příznivci fotbalu si to nechtějí nechat vymluvit.
„Když už tu něco takového stojí a má to místa pro diváky, bylo by fajn, kdyby to bylo udělané pořádně a pro diváky to i sloužilo. Z tribuny je teď vidět pouze střed hrací plochy, obě branky a rohy hřiště jsou schované za mohutnou terasou,“ popsal jeden z mladých příznivců lipnického fotbalu.
Podle starosty to ale nyní nevadí. „Na fotbal nechodí tolik lidí, aby se tísnili v místech, odkud není vidět,“ tvrdí. Jak dodává, v příštím roce budou další úpravy čekat i samotné hřiště a podmínky pro diváky se tím výrazně vylepší. „Chceme hrací plochu posunout o pět až osm metrů od silnice,“ dodal Horký.
Za výstavbu sportovního a sociálního zázemí pro školu a hasiče zaplatila obec bezmála čtyři miliony korun. Tři a půl dostala ve formě státní dotace, necelých 300 tisíc musela uhradit z vlastního rozpočtu.

Autor článku: Martin Vokáč



1.8.2008



Vnučka Panušky: Nejvíc si pamatuji vůni barev v ateliéru



To je nadpis článku z Deníku havlíčkobrodska ze dne 1.8.2008

Domek hned pod schody kostela v Lipnici nad Sázavou místní dobře znají. Bydlí tu už desítky let potomci akademického malíře Jaroslava Panušky, a i mistr tady k rodině svého nejstaršího syna Jaroslava často jezdil. Právě dnes si připomínáme padesát let od smrti Jaroslava Panušky, jehož díla obyvatelé Světelska dobře znají. V domku žije prostřední ze tří dcer Jaroslava Panušky mladšího – Radana. Ostatní ze čtyř dětí malíře neměli děti. „Byli jsme kvůli tomu, že jsme byli jediné děti v rodině, velmi vítané,“ začíná vyprávění Radana Panušková a pokračuje: „Ale hlavou rodiny byla spíše babička. To byla moudrá žena a výborná hospodyně,“ Syn Jaroslav s rodinou žil v kochánovském srubu, ale když měla jít do školy nejstarší dcera Alena, která se tam narodila, zakoupili domek v Lipnici nad Sázavou a přestěhovali se tam. Dnes je ve vlastnictví všech tří sester.
Když dědeček zemřel, bylo Radaně necelých patnáct let. „Vzpomínám si na to jako dneska. Také bylo takhle teplo. Už dva a půl roku před tím byl ale nemocný, nepoznával nás, zemřel na úplné vyčerpání organismu. Pamatuji si ho jako velkého silného mužského, ale ke konci už byl jak věchýtek, ani moc nejedl,“ vzpomíná. V dalších čtyřech letech zemřeli oba jeho zbylí synové, třetí – Jiří, zemřel jako dvanáctiletý.
V lipnickém domku měl Jaroslav Panuška také svůj ateliér. Největší vzpomínkou na jeho tvorbu má Radana díky tomu, že svá vnoučata nechával tu a tam ťuknout štětcem na obraz, a ihned se jí také vybaví barvami vonící ateliér. „Neexistovalo, že by šel jen tak na procházku. Za všech okolností u sebe měl náčrtník a vždycky něco udělal. Nikdy nezahálel,“ dodává. Tím a obrovskou vůlí lze vysvětlit jeho odkaz: stovky obrazů, náčrtů a skic...
Přesto stihl být ještě velmi společenský. U Panušků se často scházela společnost, pilo se víno, besedovalo. Byl oblíbený společník, miloval i zvířata, rád chodil na houby. „Když ale neměl náladu, klidně to návštěvníkovi řekl, ale ten se často vrátil druhým vchodem, a stejně zůstal. Věděl, že Panuškovi jsou velmi pohostinní,“ usmála se vnučka malíře.

Rozhovor s paní Panuškovou: Radana Panušková je hovorná, milá dáma. Povídat by se s ní dalo celé odpoledne. I v parném čase po obědě bylo v úterý v lipnickém domku příjemně chladno. Z každé místnosti tady dýchá vůně krásných starých časů. Usedám na pohovku jak vystřiženou z pohádky a začínám se ptát.

Jezdila jste do Kochánova na prázdniny?
V létě jsme tam byli hodně. V zimě to tam pod sněhem nebylo jednoduché. Všude bylo odtamtud daleko. Hodně často byl dědeček i u nás na Lipnici. V Kochánově po smrti babičky převzala roli hospodyně jeho dcera Jarmila.

Mohli jste být s ním v ateliéru, nebo potřeboval na práci klid?
Ne, mohli jsme se pohybovat i kolem něj při práci. Nechal nás občas ťuknout na plátno. Byla tam absolutní svoboda.

A dědeček byl asi velký jedlík, soudě podle jeho figury...
Ano, potrpěl si na dobré jídlo. Třeba na Vánoce musel mít kapra alespoň na šest druhů. Ryby měl rád. Jídlo a víno jsme mu dávali i k Vánocům. Jak byl ale veliký, tak byl skromný. Ale měl cukrovku, píchal si i inzulín.

Zdědila jste něco po dědečkovi z povahy, ze zevnějšku, z jeho zálib?
Jsem mu prý velmi podobná. Je to dost vidět. Také jsem beran, jako byl on. A taky mám podbradek...(úsměv). Žádná z vnuček se malířství nevěnujeme, ale nadání měla mladší Marie.

Kochánovský srub dál patří vaší rodině?
Ano. Srub a celou usedlost vlastní rodina – tedy všechny tři vnučky Alena, Radana a Marie, a pravidelně se tam s rodinou, dětmi a vnuky scházíme. Teď právě je tam moje sestra Alena, která se tam narodila, a cítí k němu největší pouto.

Ale ateliér ve srubu a velký dub před ním stále jsou, že?
Ano, ale ateliér je velmi skromný. V minulosti byl několikrát vyloupen a poškozen. Také dub tam stále stojí, ale je napadený nějakou houbou. Nikdo se o něj nestará, přestože jde o památný dub. Děd ho měl tak rád, že mu dali i větvičku z dubu do rakve.

Rodokmen Panuškových
Rodiče Jaroslava Panušky: František (geometr u zeměměřičského ústavu, často měnil působiště, 25 let pobýval na Bálkánu, často i s rodinou) a Josefa, roz. Kellerová, měli celkem 10 dětí
Jaroslav Panuška, akadem. malíř, manželka Marie, rozená Suková
děti: Jaroslav Panuška (ak. malíř), manželka Marie, dcery Alena, Radana, Marie
Vladislav (ak. malíř, autor Atlasu hub), svobodný
Jarmila, rozvedená
Jiří, zemřel ve dvanácti letech

Medailónek: Jaroslav Panuška se narodil 3. března 1872 v Hořovicích. Roku 1880 se rodina přestěhovala z Proseče u Skutče do Prahy. Kreslířské nadání se u něj projevilo už na gymnáziu. Dva roky prožil s otcem na Balkáně, a vrací se sem i v pozdějším věku. Do výtvarného světa vstoupil v 90. letech. Jeho současníky byli Bubeníček, Slavíček, Hudeček, Kaván a další. V roce 1889 nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval u Maxe Pirnera, později ve škole Julia Mařáka. Jeho prvními pracemi jsou portréty rázovitých postav a různých pochybných existencí, ale i pohádkové bytosti vodníků, upírů, čarodějnic.... Začátkem 20. století na něj měla vliv záliba v historii a archeologii. Studuje plány středověkých hradů a tvrzí, pátrá ve zříceninách, čte místní kroniky. Zálibou mu byla i astrologie. Počátkem 20. let se trvale usadil poblíž Lipnice nad Sázavou a zachycuje posázavskou krajinu i hrad samotný. Zemřel 1. srpna 1958 po delší nemoci ve věku 86 let. A ještě jednu zásluhu si Jaroslav Panuška připsal. V roce 1921 přivedl s sebou z Prahy spisovatele Jaroslava Haška.

Autorka článku: Hana Tonarová


27.7.2008



Je báječné, že Švejk inspiruje sochaře k dílu



Pod tímto názvem vyšeel v deníku Právo (25.7.2008) obsáhlý rozhovor s panem Richardem Haškem o odhalení sochy spisovatele Jaroslava Haška v Lipnici n.S. Dílo sochaře Malejovského bude slavnostně odhaleno 26.7.2008 (sobota) v 15:00 hod.:

Zítra odpoledne bude v Lipnici, kousek za Hostincem U České koruny, slavnostně odhalena socha vašeho děda Jaroslava Haška. Jde vlastně o naplnění čtvrtstoletí trvajícího úsilí připomenout jeho dílo. Proč tak dlouho ?
Je to Hašek sedící na kameni od akademického sochaře Josefa Malejovského, který ho vytvořil při příležitosti 100. výročí jeho narození v roce 1983. Tehdy byl na Olšanském náměstí v Praze na Žižkově, kde v Jeronýmově ulici napsal první díl Švejka, odhalen základní kámen budoucí sochy. Byla to akce v rámci UNESCO. Malejovský na soše začal pracovat, aby byla odhalena ke 105. výročí.
Jenomže po dokončení zasedaly ideologické a další komise, které rozhodly, že socha je prý příliš symbolická. Hašek na ní sedí bohémsky, má nohy křížem a jednu ruku strčenou za kšandou, což nepřicházelo v úvahu. Soudruzi tenkrát rozhodli, že socha je ideově nevhodná a že nemůže být na Žižkově instalována.

Kde skončila ?
V depozitáři Galerie hl.města Prahy a po čase byla přesunuta do hangáru letiště Ranné u Loun, kde se ocitla úplně vzadu, tehdy vlastně jako „sochařský disident“. Po roce 1989 byly k jejím nohám svezeny pomníky Fučíka, Zápotockého, milicionářů a nakonec Lenina z Vítězného náměstí z Prahy 6. Její osud jsem sledoval po celou tu dobu stejně jako odstranění základního kamene v roce 1993. A byl jsem moc rád, že na Žižkově nakonec na přelomu tisíciletí vznikla Společnost pro postavení pomníku Jaroslava Haška a za podpory radnice Prahy 3 nové dílo od mistra sochaře Karla Nepraše a jeho dcery Karolíny. Jako symbolická jezdecká socha byla odhalena v roce 2005 na Prokopově náměstí.

Takže jste se soustředil na Lipnici ?
Na Lipnici Hašek hlavně napsal podstatnou část Švejka. Začal v Hostinci U České koruny, který naše rodina převzala v devastovaném stavu a rozhodla se ho opravit a provozovat. Po jednání s obcí Lipnice nad Sázavou a majitelem sochy, což bylo hlavní město Praha, došlo k dohodě, že se stane majetkem obce. A že se po dvaceti letech v hangáru může dostat na čerstvý vzduch. Tam, kde Hašek mohl tvořit a byl šťasten s přáteli, v krásném prostředí Vysočiny.

Co říkáte na výtky, že Josef Malejovský vytvořil i sochy Gottwalda ?
Nevěděl jsem to, ale znal jsem jeho sochu Bedřicha Smetany na Novotného lávce v Praze, Múzu u Nové scény Národního divadla a další. Je to uznávaný sochař. Rozhodující je však hlavně to, že socha je podle mého názoru skvělá, což přiznávají současní čeští i zahraniční sochaři, a není jich málo.

Kolik socha váží ?
Je v nadživotní velikosti a váží kolem jedné tuny.

Vím, že o sochu Švejka usiluje společnost jeho přátel v Putimi, kde ji chtěli instalovat u mostu přes řeku. Máte přehled, kde u nás či jinde Švejk už je ?
V Čechách se sochy hrdinů knih tak nenosí jako Don Quijote ve Španělsku nebo Holmes v Británii. Je zajímavé, že první Švejk byl vytvořen z kamene v Humenném na Slovensku v roce 2000. Stojí podle románového děje na nádraží u pumpy, z které vojáci mohli čerpat „železitou vodu“. Další socha následovala v St.Petěrburgu v roce 2003, pak v Sanoku v Polsku a na Ukrajině ve Lvově. A nyní od července stojí i v polském Přemyšlu, kde jsem se zúčastnil odhalení. Všechny sochy jsou ztvárněny s humorem, inspirovány románovým dějem. Je báječné, že Švejk inspiruje sochaře k dílu.

Čím si vysvětlujete stálý zájem o Švejka po celém světě ?
Švejk je nadčasová literatura, i když ho nelze přeložit se vším všudy, jak ho vnímáme my, Češi. Přesto oslovuje neuvěřitelné množství lidí nejen ve střední Evropě, ale ve světě. Důkazem jsou právě sochy zobrazující vlastně literární motivy. Nejdůležitější ale je, že se stále vydává a navíc překládá v nových verzích. V Turecku, v Rusku, v Norsku. V USA existuje už třetí verze překladu, ve Finsku dokonce sedmá, což je pro nás snad i nepochopitelné. Pomalu ztrácíme přehled, jestli to není už ve více než 58 jazycích. V Lotyšsku se už čtyři roky uvádí rockový Švejk skupiny Brain Storm. I ve vztahu ke knize můžeme říci: Aťsi bylo, jak si bylo, vždycky jaksi bylo. Ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo, natož aby se nečetl Švejk.

Autor rozhovoru: František Cinger (Právo, 25.7.2008 )


27.7.2008



V Lipnici vzniká socha plukovníka Švece


Pod tímto názvem vyšel dne 22.7.2008 článek v Cestě vrchovinou:

S devadesátým výročím vzniku samostatného československého státu je spojeno i devadesáté výročí úmrtí národního hrdiny, legionáře a sokola plk. Josefa Jiřího Švece )19.7.1883 – 25.10.1918). K těmto významným událostem připravuje kraj Vysočina ve spolupráci se Sokolskou župou plk.Švece, městem Třebíč a Československou obcí legionářskou odhalení nové sochy plukovníka Švece. Autorem sochy, částečně inspirované nezachovanou verzí Jaroslava Šlesingera, je akademický sochař Otakar Marcin. Pod dohledem autora vzniká v kamenosochařském středisku světelské akademie – VOŠ a SOŠ v Lipnici nad Sázavou. Hotové dílo bude umístěno v Třebíči, kde Josef Jiří Švec zanechal výraznou stopu v tamním sokolském hnutí.
Socha je zhotovována z hořického pískovce, je přes dva metry vysoká, se soklem váží více než tunu. K převozu a instalaci bude zapotřebí speciální jeřáb. S podobnými akcemi mají podle slov vedoucího kamenosochařského střediska v Lipnici nad Sázavou Boleslava Dlouhého zkušenosti. Instalace v Tyršových sadech v Třebíči je plánována několik dní před slavnostním odhalením, které proběhne 25.října 2008.

Autor článku: Boleslav Dlouhý


14.7.2008



No Name rockovou Lipnici navzdory dešti rozpálili.


Lipnice nad Sázavou - Zpěvák je Igor Timko z No Name výborný, charismatický, svěží. Dokáže velmi rychle dokáže navázat kontakt s publikem. Používá komplimentů, stejně jako svou nejmocnější zbraň – spontánnost.
Ovšem jeho pohybové nadání také stojí za zmínku. Komunikuje pohyby stejně dovedně jako svými písněmi, a nadšení publika rozděluje i mezi své spoluhráče. Třicetiletý taťka dvou dětí na 15. ročníku Rockové Lipnice zase ukázal, že ani šest úspěšných alb skupinu nevyčerpalo. Deníku poskytl exkluzivní rozhovor, v němž mimo jiné říká: „ Do Bratislavy se ale stěhovat nechceme, a do Česka by nám to Slováci neodpustili, takže sice platíme daň za to, že jsme z východu, ale to je ta nejlepší daň na světě. Je ideální mít takhle stranou základnu a dobývat celé Československo.“


23.6.2008



Lipnice nad Sázavou: Škola i náměstí v Lipnici nad Sázavou se dočkají změn


Festivaly, koncerty a různé kulturní akce – tím především je známá Lipnice nad Sázavou, která se tak stala jedním z kulturních středisek Havlíčkobrodska. S tím souvisí i plány a rekonstrukce částí Lipnice. Nejdůležitější je náměstí. „Zdrželi se nám finanční prostředky na dokončení obnovy náměstí, ale čekáme, že na podzim se do toho pustíme. Zbývá dodláždit severní část,“ vyjádřil se starosta Ladislav Horký. Letošní rok by také měla být dokončena stavba sportovního a sociálního zařízení pro školu a obec, které je umístěné u fotbalové hřiště. Změnou si projde i tamější škola. „Přes léto budeme upravovat základní školu. Získali jsme dotaci, takže dojde k zateplení, výměně oken a nová fasáda je také na místě,“ dodal Horký.


22.5.2008



Havlíčkův Brod: Soutěž rozhodla: Lipnická škola má nejlepší časopis na Havlíčkobrodsku


Prvního ročníku soutěže Školní časopis Vysočiny se zúčastnilo z celého kraje jedenáct základních a středních škol a redakce tří nejlepších z nich převzaly v Havlíčkově Brodě ceny. Mezi základními školami dopadl nejlépe časopis MŠ a ZŠ Košetice z Pelhřimovska, na druhém místě se umístil Školní zpravodaj lipnické ZŠ a na třetím časopis dětí z Polné na Jihlavsku. Cílem soutěže je jak zmapování školních časopisů v kraji, tak i podpora jejich redakcí prostřednictvím vzdělávacích projektů Centra Vysočiny, které kromě jiného pořádá i Letní žurnalistickou školu.


30.4.2008



Richard Hašek: Jeden génius v rodině stačí
Richard Hašek s nadsázkou říkává, že je profesionální vnuk. A není daleko od pravdy, protože osobou svého dědečka, světoznámého spisovatele Jaroslava Haška, se zabývá téměř celý život. Havlíčkův Brod: Soutěž rozhodla: Lipnická škola má nejlepší časopis na Havlíčkobrodsku


Pod tímto názvem vyšel dne 30.4.2008 článek v Deníku havlíčkobrodska

Richard Hašek se brání srovnání se slavným spisovatelem. „Takových lidí, jako byl dědeček, je na světě málo. Nemá smysl si hrát na nějaké podobnosti,“ tvrdí. Sice se s ním nikdy nesetkal, ale pořádá nejrůznější konference, setkání či soutěže, které nesou jeho jméno. Před několika lety také opravil hostinec v Lipnici nad Sázavou, kde Jaroslav Hašek psal legendárního Švejka.
„O slavného dědečka jsem se začal více zajímat až v dospívání. Rodiče mi o něm v dětství jinak zvlášť nevyprávěli, protože ani tatínek se s ním jako dítě moc nestýkal. K tomu se váže známá historka o tom, jak Jaroslav Hašek přinesl kumpánům do hospody ukázat svého synka a nakonec ho tam zapomněl,“ vypráví s úsměvem Richard Hašek o bohémském dědečkovi.
„V roce 1916 musel narukovat do války a když se po šesti letech vrátil, manželka Jarmila ho synovi, mému otci, představila jako redaktora z Prahy. Až na třetí schůzce se otec dozvěděl pravdu.“

Kritizoval Lenina
Jaroslav Hašek se během života měnil – prošel anarchistickým hnutím, bojoval ve válce a nakonec se připojil ke komunistům. „Byl anarchistou, ale na přelomu 19. a 20. století to bylo vnímáno jinak. Anarchisté se zaměřovali proti Rakousku-Uhersku, dobrovolně přecházeli do ruského zajetí a jejich cílem byl samostatný československý stát. Hašek byl tři roky v legiích a kritizoval Lenina. Jenže pak se s touto ideou rozešel, opustil dobrovolnickou armádu a přešel k bolševikům,“ popisuje spisovatelův život Richard Hašek.
Jaroslav Hašek dlouho nevydržel u žádného povolání a nebyl schopný podřídit se manželství. Ani jeho syn v sobě bohémskou krev nezapřel: „Tatínek nás opustil, když mi bylo šest let. Vzal si jinou ženu a já zanedlouho odešel z domova. Byl jsem vojákem a potloukal se, kde se dalo. Po životní anabázi jsem se vrátil zpět do Prahy, v hlavě si ujasnil myšlenky a v Dejvicích jsme vytvořili muzeum Jaroslava Haška. Shromáždili jsme vzácné předměty jako knihovnu, křeslo a stůl, kde vznikaly první řádky Švejka, nebo ojedinělá cizojazyčná vydání dědečkových děl.“

Gastro centrum intelektuálů
Dalším úkolem, který si Richard Hašek určil, bylo získání zchátralé budovy hospody na Lipnici: „Objekt byl skoro před demolicí, protože se ho nikdo nechtěl ujmout. My jsme ho koupili, zrekonstruovali a vytvořili místo, kde stále přetrvává genius loci Jaroslava Haška, který je poutavý pro turisty a stále připomíná spisovatelovo jméno,“ popisuje Richard Hašek trnitou cestu hostince, který v obnovené podobě funguje od roku 2002.
Lipnice nad Sázavou je se jménem Jaroslava Haška neoddělitelně spojena a konají se tu setkání spojená s jeho pobytem v obci. „Toto místo ke vzpomínkám přímo vybízí. Rozhodl jsem se vytvořit tu intelektuálně-gastronomické centrum. Jelikož už jsme měli v hospodě určité zázemí, začali jsme tu pořádat setkání překladatelů a lidí, kteří se tvorbou nebo životem Jaroslava Haška zabývají. Cílem bylo popovídat si během tří dnů na téma Hašek, obohatit sami sebe, vydat svědectví ve formě sborníku a udělat z těchto setkání tradici, “ upřesňuje svoji vizi Richard Hašek.
Zároveň vyvrací názor, že se na haškovská setkání sjíždějí jen starší lidé. „V sedmdesátých letech se vytvořila skupinka lidí se znalostmi života Jaroslava Haška a nepustila mezi sebe nové lidi, kteří by kontinuálně navazovali na Haška jako takového. Dnes jsou ti lidé starší a vypadá to, že má Hašek jen staré příznivce. Ale opak je pravdou. Přednášejí i mladí lidé kolem pětatřiceti let, to je proti osmdesátníkům nízký věk. Znám mnoho mladých lidí, kteří se k Haškovi hlásí,“ tvrdí Richard Hašek.

Hašek na Hrad?
„Pořádáme například soutěž ,Jsem lepší než Hašek´, ve které si gymnazisté připravují skeče a předvádějí je porotě v Divadle Bez zábradlí. Soutěž je oblíbená a letos se bude konat už posedmé. Nedávno jsme také pořádali v Praze na Žižkově masopust, kde vystupovala Strana mírného pokroku v mezích zákona, kterou tvoří lidé ve věku od 18 do 25 let. Nesli transparenty s nápisy „Hašek na Hrad!“, a to dokazuje, že dědečka už neberou jako bolševika. To je podle mě dost zapšklá myšlenka. Já sám si myslím, že Hašek patří mezi velikány svým dílem, ne svými názory.“
Dílo Jaroslava Haška je rozsáhlé, za pouhých 39 let života napsal 1500 povídek a několik velkých próz. „Já jsem postupem doby přečetl téměř všechno a obdivuji zejména umění vypointování děje. Jeho dílo je pro mne inspirující, protože v každém věku vnímám jinou rovinu. Nemám vyloženě nejoblíbenější spis, ve všech je zřejmý osobitý humor. Knihy jsou rozdělené na jednotlivé příběhy, takže otevřete knihu a můžete číst. Celé dílo má jeden styl a kdo nepochopí Haškův humor v jedné knize, nepochopí ho v žádné další.“

Žádné nadání nezdědil
Vnuk vzhled dědečka nezapře, povahovému srovnávání se však vyhýbá. „Rysy chování si nedovoluji srovnávat, každý žijeme v úplně jiné době a myslím si, že v tomto směru by měl člověk zůstat při zemi. Takových lidí, jako byl dědeček, je na světě málo a nemá smysl hrát si na nějaké podobnosti jen kvůli genetické souvislosti,“ je přesvědčený.
Na otázku vlastní literární tvorby odpovídá Richard Hašek obligátně. „Nikdy jsem nic nenapsal, jeden génius v rodině stačí. Umění je mým koníčkem, vlastním několik obrazů, oba rodiče tvořili – maminka byla malířka, tatínek byl inženýr – architekt. Ale já jsem žádné umělecké nadání nezdědil,“ říká upřímně.
Ve volném čase pořádá Richard Hašek vyhledávaná setkání a věnuje se rodině: „Jsem ženatý, mám dvě děti, dceru Petru a syna Martina, a dvě vnoučátka, Matěje a Eli. Všichni pracujeme na společném podnikání, jehož hlavním symbolem je dobrý duch našeho předka.“

Autor článku: Aneta Štefánková


28.4.2008



Dnes začíná konference Haškologů, kde bude pokřtěna jubilejní medaile.




Pod tímto názvem vyšel dne 28.4.2008 článek v Deníku havlíčkobrodska

Jubilejní medaile Jaroslava Haška z ryzího stříbra bude právě dnes odpoledne pokřtěna v rámci Konference Haškologů, literárních vědců a překladatelů Haškova díla, která se koná v Lipnici nad Sázavou až do středy.
Vydána je u příležitosti Roku Jaroslava Haška, neboť od narození autora Dobrého vojáka Švejka uplyne letos 125 let a zároveň uplynulo 85 let od jeho smrti. Autorem medaile je pražský sochař Michal Vitanovský. Medaile s hladkou hranou vyrobená má průměr 50 milimetrů a váží 42 g. Ražbu zajistila Česká mincovna Jablonec nad Nisou a emisi medailí pokřtí účastníci mezinárodní konference nazvané Hašek a Švejk – součást světového myšlenkového kontextu, která se koná v hostinci U České koruny. Tam také vznikla největší část Haškova díla o vojáku Švejkovi, které bylo přeloženo do šedesátky jazyků.
Křest spolupořádá Regionální sdružení Syndikátu novinářů Vysočina a Klub novinářů. Na konferenci se dostaví především překladatelé Haškovy tvorby do cizích jazyků, například z Číny, Finska, Maďarska, Německa, Ruska, Španělska a dalších zemí, ale i významní hosté z celého světa, kteří mají z nějakého důvodu k Haškovi či Švejkovi blízko.
V programu konference nechybí procházka Památníkem Jaroslava Haška, prohlídka hradu, pieta u hrobu spisovatele nebo odhalení základního kamene pomníku Jaroslava Haška.

Autor článku: Hana Tonarová


28.4.2008



Azalea 2008 oslaví NATO už dnesLipnice nad Sázavou - Azalea Czech 2008 pořádá Lipnice nad Sázavou letos už po osmé, a to s velitelem 24. základny dopravního letectva Praha Kbely.




Pod tímto názvem vyšel dne 26.4.2008 článek v Deníku havlíčkobrodska

Program slavnosti, která má za úkol připomínat důležité mezníky v historii republiky a poskytovat informace z archivních i jiných pramenů, začíná ve 13 hodin na náměstí.
Bude vztyčena vlajka, znít bude česká státní hymna, znělka NATO, k vidění bude i čestná stráž armády. Chystá se také ukázka souborů cviků se zbraní. Ve 13.30 následuje pieta u Památníku národního osvobození na starém hřbitově a od 14 hodin bude program v Hostinci U České koruny pokračovat debatou. Hosty budou i členové Konfederace politických vězňů, úvodní slovo ovšem pronese Jaroslav Sýkora, plukovník ve výslužbě. Odpoledne bude uzavřeno diskuzním fórem. Náplní lipnické slavnosti je především připomenout celosvětový význam aliance NATO a význam členství České republiky.
Stejný festival se slaví už od roku 1953 v americkém Norfolku. Tam se pořádá například golfový turnaj, slaví se také oficiálním vojenským ceremoniálem s průvodem vlajek členských států, kde přítomné pozdraví i vždy nově vybraná královna studentské dvorany. Nechybí ani odborné sympozium a studentské fórum.

Autor článku: Hana Tonarová


22.4.2008



Jak se žije ve Stromovce




Pod tímto názvem vyšel dne 22.4.2008 článek v Cestě vrchovinou:

Necelý rok a půl provozu má za sebou Domov pro seniory Stromovka v Lipnici nad Sázavou, který otevřeli 13.listopadu loňského roku. Provoz DPS zajišťuje obec, o vlastní pečovatelské služby se stará Oblastní charita Havlíčkův Brod. Vlastní název domova pramení z toho, že objekt je v bezprostřední blízkosti aleje stromů v příjemném prostředí, nedaleko hradu Lipnice. Zajímavostí jistě je, že pokoje nejsou číslovány, nýbrž nesou názvy stromů (javor, jasan, olše, topol, apod.). veškeré prostory domova jsou zcela bezbariérové.
Konec roku 2006 se nesl ve znamení příprav na první obyvatele a drobných vnitřních dodělávek. Svého prvního obyvatele Stromovka uvítala na přelomu roku 2006 a 2007. Během roku provozu se domov pro seniory postupně zcela obsadil. Stromovka má nyní 10 obyvatel v 9 bytech (jeden větší byt je určen pro manželský pár). Průměrný věk seniorů je 80 let. Ti, kteří měli zájem, si za svým bytem udělali malý záhonek, o který pečují.
"Z pečovatelských služeb nejvíce obyvatelé využívají dovážku obědů z místní základní školy, nákupy a úklid. denně uklízím polečné prostory Stromovky," informuje pečovatelka Ludmila Koťarová.
Domov pro seniory v Lipnici nezahálí ani po stránce společenské. Pravidelně do Stromovky chodí za seniory starosta ing.Ladislav Horký a místní kněz p.P.Veith. Ve společenské místnosti obyvatelé slaví narozeniny. "O hudební program se starají děti z místní základní umělecké školy. V červnu se ve společenské místnosti konalo představení kočovného divadla. Senioři se zúčastňují všech akcí na hradě Lipnice, ať už se jedná o koncerty, divadelní představení či tesání kamene mladými kamenosochaři," podává výčet akcí Ludmila Koťarová. Kultura nebyla zanedbávána ani v čase předvánočním, kdy děti pro obyvatele Stromovky uspořádaly vánoční koncert a 21.prosince došlo i na společné zdobení vánočního stromku, za účasti starosty a místostarosty obce. Před Velikonocemi si senioři ve Stromovce vyslechli koncert akordeonistů. Společenskou místnost denně obyvatelé využívají k poslechu dechovky a hraní společenských her.
V případě zájmu je Oblastní charita Havlíčkův Brod schopna zajistit terénní pečovatelskou službu i zdravotnické úkony domácí péče v Lipnici nad Sázavou i jejím okolí.

Autor článku: Hana Fikarová


15.4.2008



Třicet let šachu v ZŠ Lipnice n.S.




Pod tímto názvem vyšel dne 15.4.2008 článek v Cestě vrchovinou:

Již podvanácté se sešli pod lipnickým hradem v základní škole mladí šachisté aby sehráli turnaj zvaný Velká cena ZŠ Lipnice n.S. v šachu. Tou velkou cenou je putovní pohár, který může získat do trvalého vlastnictví hráč, kterému se podaří turnaj vyhrát třikrát. V historii se ale zatím nepodařilo soutěž nikomu vyhrát ani dvakrát a tak se pohár vždy po roce vrací. …
V letošním turnaji hraném 7.3.2008 zasedlo za šachovnice 41 hráčů ze ZŠ Humpolec, Světlá n.S., Herálec, Havlíčkova Borová, z gymnázií v Humpolci a v Havlíčkově Brodě a samozřejmě i domácí ze ZŠ Lipnice n.S. Po odehrání 140 partií se nakonec z těsného vítězství radoval humpolecký Martin Jána, druhé místo obsadil Aleš Krčil a třetí skončil Adam Zoula –oba také z Humpolce. Humpolečtí hráči tak letos ovládli čelo soutěže.
Za zmínku stojí, že pořadatelsky soutěž připravuje vždy 9.třída ZŠ Lipnice n.S. Někteří žáci zpracovávají výsledky na PC, další zajišťují bufet pro hráče, o vedoucí výprav se starají hostesky, chlapci připravují ozvučení a techniku a jelikož dnes prakticky neexistuje instituce bez tiskového mluvčího, tak i náš turnaj měl svého tiskového mluvčího z řad žáků ! Myslím, že by všichni účastníci potvrdili, že pořadatelé se svých úkolů zhostili velice dobře. Na úspěchu turnaje má jistě velký podíl i fakt, že všichni účastníci si odvážejí domů pěkné ceny – máme to připravené tak, že i ten poslední v žebříčku si ještě může cenu vybrat (cen je vždy více než účastníků). Za pomoc při zajištění cen děkujeme firmám EMCO (manželé Jahodovi), farmě Podhradí (p.Hůlka), farmě FADOM Dolní Město, ČČK Lipnice n.S., České pojišťovně (p.Špinková), pojišťovně KOOPERATIVA (p.Šindelářové), prodejně smíšeného zbožří (manželé Špilínkovi), hostinci U České koruny (manželé Haškovi), prodejně květin ALEJ (p.Kubátová, p.Petrovská), p.Sitařové, p.Vořechovské a dalším.
Turnaj o putovní pohár, na který zveme šachisty z celého okresu i ze sousedních okresů je vždy vyvrcholením šachové sezóny v naší škole. Šachové turnaje mají v ZŠ Lipnice n.S. již dlouhou tradici. V letošním školním roce jsme sehráli 30.ročník přeboru školy (bez přerušení) a jeho vítězkou se stala Martina Ježková. Byl to již její 3. titul a Martina se tak zařadila k nejúspěšnějším hráčům historie. Vícenásobnými vítězi se v minulosti stali i Radek Mojžíš, Ondra Roček, Petr Jaroš, Tomáš Časar a Zdeněk Ježek.
Kromě turnaje jednotlivců hrajeme i přebor družstev, kde je atrakcí start učitelského týmu. Žáci svým pedagogům nedají nic zadarmo, zatím jen jednou se podařilo kantorům turnaj vyhrát.
V minulosti jsme byli pravidelnými účastníky korespondenční celostátní ligy škol v šachu. V této soutěži jsme hrávali většinou II.ligu, ale zahráli jsme si i ligu první. Se zdražením poštovného, ale hlavně s rozvojem internetu ztratil korespondenční šach význam a tak tato soutěž již dnes neexistuje.
Naši nejlepší šachisté jsou každým rokem účastníky okresního přeboru škol pořádaným DDM v Havlíčkově Brodě. Dlouhodobě patří ZŠ Lipnice v tomto přeboru k nejlepším účastníkům, několikrát jsme startovali i v krajském kole.
Nejvíce si ceníme toho, že každoročně v našich turnajích startuje kolem 30% všech našich žáků, kteří mají radost ze hry, těší se z výher, učí se z porážek, cvičí své logické myšlení. Naší ctižádostí není výchova vrcholových šachistů, ale spíše vzbuzení zájmu o pěknou a spravedlivou hru (snad jen v šachu může prvňák porazit devíťáka …) a o rozumné trávení volného času.

Autor článku: František Roček


25.1.2008



Koncert posluchače nadchl !




Pod tímto názvem vyšel v týdeníku Cesta vrchovinou článek pana Holendy o koncertě pana faráře v kostele dne 6.1.2008. Jsem vždy rád, když je Lipnice tímto způsobem popularizována, když se o ní píše. Tentokrát si ale neodpustím kritickou poznámku k jedné větě v článku.
Nejdříve ale znění článku:

Na ukončení vánoční doby v Lipnici nad Sázavou se uskutečnil 6.ledna v kostele sv.Víta koncert pátera P.Veitha. Zimní nevlídné počasí a s ním související dopravní problémy na silnicích nedávaly velkou naději, že přijedou přátelé hudby z okolí. Přesto ještě před zahájením koncertu posluchači, a to především přespolní, kostel zcela zaplnili. Škoda, že z Lipnice přišlo pouze několik starších občanů, mládež a učitelé chyběli.
První skladba Ave Maria Franze Schuberta zněla kostelním prostorem velice sugestivně. Barytonista P.Pavel ji zvládl bravurně technicky, dynamicky za varhanního doprovodu Hildy Veithové. Pak již následovaly sakrální, klasické, muzikálové skladby, jejichž hudební doprovod byl natočen na CD. Na koncert se pečlivě připravil P.Pavel, který představil výkon na profesionální úrovni. Odbornou práci odvedl zvukový technik B.Sýkora. Hodinový koncert nadchl přítomné natolik, že si potleskem vynutili několik přídavků.
Závěrem lze říci, že v lipnickém regionu jsou nadaní lidé, kteří dokážou divákům sdělit radost a uspokojení prostřednictvím hudby. Přejme si, aby těchto setkání bylo v letošním roce více.

J.Holenda

Moje poznámka se týká věty, kde pisatel zřejmě jako výtku uvádí, že mládež a učitelé chyběli.
V předvánoční době pořádala naše ZUŠ několik koncertů - jeden pro veřejnost ve škole, jeden v domě seniorů, další pak v hradní kapli. Ve všech těchto koncertech účinkovala řada dětí ze školy, další byli mezi posluchači. Na všech koncertech se aktivně podíleli i učitelé nejen ZUŠ, ale i ZŠ. Předvánoční jarmark pořádaný obecním úřadem byl letos založen pouze na kulturním vystoupení dětí ze ZUŠ; drobné výrobky, prodávané na náměstí a lákající opravdu velký počet návštěvníků, byly opět dílem školních dítek a jejich učitelů...
Jsem dalek toho, abych zde nyní vypisoval, kdo chyběl na našich veřejných koncertech, na jarmarku či dalších akcích ...

František Roček


11.1.2008



Zde vystoupil Hašek, řekne deska




Pod tímto názvem vyšel v pondělí 7.12.2008 v Deníku Havlíčkobrodska článek Hany Tonarové. Článek uvádím v plném znění:

Událost, která se stala 25.srpna 1921, má připomenout pamětní deska na světelském vlakovém nádraží.
Tenkrát tu totiž z vlaku vystoupil spolu s malířem Jaroslavem Panuškou i spisovatel Jaroslav Hašek, který se k němu náhodou připojil v Praze.
"Pánové se s mnoha zastávkami v hostincích přibližovali k Lipnici nad Sázavou, kde Hašek našel později svůj doživotní domov. A kde také diktoval větší část Osudů dobrého vojáka Švejka," přiblížil vnuk spisovatele Richard Hašek. Umělecky ztvární pamětní desku sochař Radomír Dvořák, který je autorem monumentů v lipnických lomech: Bretschneiderova ucha, Úst pravdy a Zlatých Vočí. Deska o rozměrech asi 58 na 93 centimetrů má mít tvar malířské palety, která bude symbolizovat Panušku. V její horní části by měla vystupovat tvář Haška z profilu, po obou jejích stranách jsou navržena křídla či perutě ve tvaru, jaký měly na původním železničním znaku. Pod ním plánuje Dvořák storku, která má popsat, jak se vůbec Hašek na Lipnici octl.
Předsedou Společnosti pro zhotovení reliéfu je Josef Kaplan. tento bývalý přednosta stanice ve Světlé si posteskl: "Konečně bude propojena Praha, Světlá nad Sázavou a Lipnice nad Sázavou. Jen nám zatím chybí prostředky na zaplacení historického vlaku a vagónů, které by přímo na nádraží přivezly při oslavách Haška, Panušku a Švejka."

Hana Tonarová


10.1.2008



Zahájili Haškův rok v hostinci




Pod tímto názvem vyšel v pátek 4.12.2008 v deníku Právo článek o naší Lipnici a hlavně o výročí Jar.Haška. Článek uvádím v plném znění:

V hostinci U České koruny v Lipnici nad Sázavou na Havlíčkobrodsku přiblížil ve čtvrtek 3.12.2008 program Roku Jaroslava Haška vnuk spisovatele Richard Hašek.
Na Lipnici zemřel Jaroslav Hašek 3.ledna před pětaosmdesáti lety. A kromě toho to bude letos v dubnu 125 let, kdy se autor slavného Švejka narodil. "Hned šestého února se na jeho počest uskuteční v Praze na ˇˇZižkově tradiční masopust" řekl Richard Hašek.
Na Lipnici se vrátí program v závěru dubna, kdy zde Richard Hašek pořádá mezinárodní haškovskou konferenci. "Konference se koná od 28.dubna do 30.dubna a přijet mají nejrůznější haškologové a švejkologové", upřesnil termín Richard Hašek. V Lipnici i v nedaleké Světlé nad Sázavou přibudou v souvislosti s letošním Rokem Jaroslava Haška i výtvarné vzpomínky na bohémského spisovatele. V červenci má být přímo v Lipnici odhalena Haškova socha Josefa Malejovského, která vznikla už před dvaceti lety. "Tehdejší režim instalaci sochy nepovolil, neboť na ní vypadal bohémsky," připomenul absurdní okolnost odkladu Richard Hašek.

Jiří Jíra


21.11.2007



Hudba pro slavnostní chvíle i potěšení.




Pod tímto názvem vyšel obsáhlý rozhovor s p.Jaromírem Holendou v týdeníku "Cesta vrchovinou" dne 20.11.2007. Pan Holenda v rozhovoru představuje hudební soubor "Lipnické kvarteto" , které vystupuje ve složení:

Anna Dubnová (zpěv - soprán,varhany), Petra Ochová (zpěv - alt), Milan Holenda (zpěv -baryton, moderátor), Jaromír Holenda (varhany).
Soubor nabízí vystoupení při svatebních obřadech, pořádá i samostatné koncerty. Nejbližším koncertem bude vystoupení dne 2.12.2007 v penziónu Stromovka od 17:00 hod. společně s pěveckým komorním souborem CAMPANELLA.

Pro korektnost dodávám, že hudební doprovod při svatbách nabízí v Lipnici i paní Bórková z Humpolce. Její pěvecké vystoupení je také hlubokým a nevšedním zážitkem.

František Roček